26 Cdo 2706/2018-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve
věci žalobců a) M. V., narozeného XY, bytem XY, a b) J. V., narozené XY, bytem
XY, zastoupených Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem se sídlem v Praze 8,
Sokolovská 47/73, proti žalované městské části Praha 9, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 14/324, IČO 00063894, zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem
se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, o neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 374/2016, o dovolání
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2017, č. j.
14 Co 395/2017-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám Mgr. Ing. Ondřeje
Blahy, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze
dne 19. 12. 2017, č. j. 14 Co 395/2017-89, kterým potvrdil rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 10. 5. 2017, č. j. 9 C
374/2016-59, jímž určil, že výpovědi z nájmu tam specifikovaného bytu ze dne
21. 7. 2016 dané žalovanou žalobci a žalobkyni jsou neoprávněné (ve správném
znění) a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího
řízení.
Dovolání žalované Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst.
3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Odvolací soud založil svůj závěr o neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu
současně na dvou na sobě nezávislých důvodech - že bezúplatné přenechání části
bytu k užívání rodině V. (s ohledem na jejich aktuální složitou situaci), a to
jen na krátkou dobu, o kterém žalovanou informovali, bylo jen společenskou
úsluhou, nejednalo se o podnájem, který musí být úplatný; zároveň však dospěl k
závěru, že i kdyby jim přenechali část bytu bez souhlasu pronajímatele, byla by
výpověď s ohledem na okolnosti dané věci (které specifikoval) neoprávněná pro
rozpor s dobrými mravy. Jeden z nich (rozpor výpovědi s dobrými mravy) nebyl
dovoláním napaden a nestačí, že dovolatelka napadla správnost dalšího právního
názoru (že se nejednalo o podnájem a výpovědní důvod tedy nebyl dán).
Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z
nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žaloby),
a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z
těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř.), není
dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum
posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit
nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29
Cdo 2303/2013, ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016 a judikaturu v nich
citovanou).
Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového
vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí
přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody
nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného
pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Jen pro úplnost lze dodat, že i když o podnájem ve smyslu hrubého porušení
povinností nájemce podle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2276
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může jít i v případě, přenechá-li
nájemce byt (jeho část) do užívání jinému, aniž by za to od něj získal úplatu
(viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo
4157/2017), nelze každé krátkodobé přenechání části bytu do užívání jinému
považovat za hrubé porušení povinností nájemce; může se podle okolností jednat
i o společenskou úsluhu (krátkodobou výpomoc osobám blízkým, přátelům apod.).
Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu,
avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen
proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné
odůvodnění, navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238
odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou
oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 2. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu