26 Cdo 2803/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněných nezletilých a) I. M., b) S. M., obou R. p. R., zastoupených Městským úřadem Rožnov pod Radhoštěm jako opatrovníkem, synů D. M., R. p. R., proti povinnému I. M., P. B., zastoupenému JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 1516/33, pro výživné, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 44 EXE 1221/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2014, č. j. 66 Co 322/2014-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2014, č. j. 66 Co 322/2014-145, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 3. 2014, č. j. 44 EXE 1221/2012-130, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. 10. 2012, č. j. 44 EXE 1221/2012-16 a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků, soudního exekutora a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání povinného proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v závěrech, že zanikla-li v dané věci exekuce vymožením pohledávky, nelze již rozhodovat o jejím zastavení podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., ale pouze podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné pod číslem 95/2007 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4312/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že účinnost rozhodnutí vydaných v řízení podle ustanovení § 50 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, může zaniknout jen v důsledku obnovení soužití rodičů, při němž dochází k plnění všech rodičovských funkcí, a že soužití rodičů oprávněných nezletilých takovou povahu nemělo (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2015