26 Cdo 2860/2020-348
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve
věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, se sídlem XY, IČO: XY,
zastoupeného Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská
1652/36, proti žalovanému H. M., bytem XY, zastoupenému Mgr. Bohdanou
Hejdukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení
částky 19.840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod
sp. zn. 8 C 299/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 11. září 2019, č. j. 13 Co 291/2019-275, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne
11. září 2019, č. j. 13 Co 291/2019-275, potvrdil usnesení ze dne 29. července
2019, č. j. 8 C 299/2015-262, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního
stupně) zastavil – pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání – řízení o
odvolání žalovaného proti svému rozsudku ze dne 26. dubna 2019, č. j. 8 C
299/2015-242, a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok I.); současně
odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Dovolaní žalovaného (dovolatele), které s přihlédnutím k jeho obsahu (§ 41
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele
provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) směřuje proti výroku
I. citovaného usnesení, pokud jím odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně ve výroku o zastavení odvolacího řízení, není z posléze uvedených důvodů
přípustné podle § 237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení § 237 o. s. ř., avšak podle § 238
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením,
vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí
obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně
řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení § 237 o.
s. ř., neboť ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. to vylučuje. Dovoláním
napadené usnesení odvolacího soudu totiž bylo vydáno v řízení, jehož předmětem
je částka 19.840,- Kč (tedy částka nepřevyšující 50.000,- Kč) s příslušenstvím,
k němuž se nepřihlíží, a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o
pracovněprávní vztah (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 24. ledna 2019,
sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, či z 21. srpna 2018, sp. zn. 26 Cdo 2409/2018).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu,
proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto
podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c
odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že
žalobci nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž
náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k
dovolání sepsaným jeho advokátem nelze za účelné považovat, neboť citované
vyjádření se minulo důvody, pro které bylo dovolání odmítnuto, a bylo proto
bezvýznamné pro rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu