26 Cdo 4715/2018-296
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobce statutárního města Ostravy – městského obvodu Mariánské
Hory a Hulváky, se sídlem v Ostravě, Přemyslovců 224/63, IČO 00845451, proti
žalovanému J. S., narozenému XY, bytem XY, adresa pro doručování XY,
zastoupenému opatrovníkem Mgr. Pavlem Schmidtem, advokátem se sídlem v Ostravě,
Sokolská třída 318/39, o zaplacení 20.731 Kč, o žalobě na obnovu řízení, vedené
u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 180 C 148/2011, o dovolání žalovaného
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2018, č. j. 71 Co
129/2018-283, t a k t o :
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 4. 2013, č.
j. 180C 148/2011-65, rozhodl tak, že zastavil řízení co do poplatku z prodlení
ve výši 2,5 promile denně z dlužné částky 28.098 Kč, nejméně však 25 Kč za
každý i započatý měsíc prodlení, za dobu od 6. 8. 2010 do zaplacení (výrok I.),
a co do částky 5.087 Kč (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit
žalobci částku 20.731 Kč do 3 dnů od právní moc rozsudku (výrok III.), zamítl
žalobu, aby byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 2.280 Kč (výrok IV.),
a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 5. 2014, č.
j. 71 Co 230/2014-106, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části,
tedy ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci
částku 20.731 Kč, a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dne 20. 6. 2014 žalovaný podal návrh na obnovu řízení vedeného u soudu prvního
stupně pod sp. zn. 180 C 148/2011.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 3. 2018, č. j. 180 C 148/2011-269,
zastavil řízení o návrhu žalovaného na osvobození od placení soudních poplatků
pro obnovu řízení (výrok I.), zastavil řízení o obnovu řízení (výrok II.) a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. j. 71 Co
129/2018-283, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, o kterém Nejvyšší soud
České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení § 237 o. s. ř., avšak podle § 238
odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením,
vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí
obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde
o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží. Pro posouzení přípustnosti dovolání podle §
238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 již není
rozhodujícím kritériem (za splnění ostatních zákonných podmínek) jen výše
částky uvedená ve výroku dovoláním napadeného rozhodnutí, ale i výše částky,
pro kterou bylo vedeno řízení v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu. Oproti předchozímu znění tohoto ustanovení tedy již nelze za přípustné
považovat ani dovolání směřující proti ostatním rozhodnutím vydaným v tomto
řízení, bylo-li v době jejich vydání předmětem řízení peněžité plnění
nepřevyšující 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018, sp.
zn. 20 Cdo 1685/2018). Tento závěr odpovídá i důvodové zprávě k zákonu č.
296/2017 Sb., [jež mimo jiné nově formuloval § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.],
podle které je cílem nynější právní úpravy rozšířit výjimky z jinak široce
formulované přípustnosti dovolání a v případě ustanovené § 238 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. vyloučit přípustnost dovolání i proti těm rozhodnutím odvolacího
soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém
plnění (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25
Cdo 2384/2018).
Peněžitý limit uvedený v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní
i u rozhodnutí vydaných v řízení na obnovu řízení (srov. např. závěry usnesení
Nejvyššího soudu z 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod č.
85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21
Cdo 2085/2014, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, a ze dne 30. 7.
2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015).
V projednávané věci se dovolatel domáhal obnovy řízení v řízení, v níž mu bylo
rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2013, č. j. 180 C 148/2011-65, ve
spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 19. 5. 2014, č. j. 71 Co
230/2014-106, uloženo zaplatit žalobci částku 20.371 Kč, tj. částku
nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v
ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. pak není dovolání přípustné proti
usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku
nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. V té části, ve které dovolatel
napadá výrok o zastavení řízení o jeho návrhu na osvobození od placení soudních
poplatků pro obnovu řízení, tak není mimořádný opravný prostředek přípustný ani
z tohoto důvodu.
Nejvyšší soud České republiky proto z výše uvedených důvodů dovolání žalovaného
podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího
soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo
425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu