26 Cdo 2878/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie
Vokřinkové ve věci žalobkyně E. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému
Mgr. M. Š., (jako procesnímu nástupci původně žalované M. Š., zemřelé),
zastoupenému
advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 236/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2007, č. j. 12 Co 57/2007-101, takto:
Dovolání se zamítá.
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. července
2006, č. j. 29 C 236/2004-90, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z
nájmu původně žalované M. Š. (dále jen „původně žalovaná“) k „bytu číslo 4,
o velikosti 3+1, v 1. patře domu č. p. 481 v P. 8 – K., Lyčkovo náměstí
4“ (dále jen „předmětný byt”, resp. „byt” a „předmětný dům“, resp. „dům“),
určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která
počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci
rozsudku, původně žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat
žalobkyni po uplynutí výpovědní lhůty do patnácti dnů od poskytnutí přístřeší a
rozhodl o nákladech řízení těchto účastnic.
V podání doručeném soudu prvního stupně dne 23. listopadu 2006 žalobkyně
sdělila, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a před doručením jeho
písemného vyhotovení původně žalovaná zemřela. Dále uvedla, že v předmětném
bytě trvale bydlel a žil s původně žalovanou její syn Mgr. M. Š.. S odkazem na
ustanovení § 107a o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů – dále opět jen „o.s.ř.“) pak navrhla, „aby nabyvatel
nájemního práva k předmětnému bytu M. Š. … vstoupil do řízení namísto dosavadní
žalované M. Š. Přitom poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ve
věci sp. zn. 26 Cdo 113/2004 a uvedla, že na osobu, na níž přešel nájem bytu
podle § 706 odst. 1 obč. zák., se vztahují právní účinky výpovědi z nájmu bytu,
kterou pronajímatel uplatnil vůči předchozímu nájemci za trvání jeho nájemního
vztahu k bytu.
Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 11. prosince 2006, č. j. 29 C
236/2004-94, návrhu vyhověl a (mimo jiné) – s odkazem na ustanovení § 107a
odst. 1
a 2 o.s.ř. – rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno s M. Š. na místo
zemřelé žalované M. Š.
Dne 18. ledna 2007 doručil žalovaný soudu prvního stupně odvolání jak proti
rozsudku ze dne 19. července 2006, č. j. 29 C 236/2004-90, tak také proti
usnesení ze dne 11. prosince 2006, č. j. 29 C 236/2004-94.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. března 2007, č. j.
12 Co 57/2007-101, citované usnesení soudu prvního stupně (usnesení ze dne 11.
prosince 2006, č. j. 29 C 236/2004-94) potvrdil.
Odvolací soud především uvedl, že za situace, kdy „žalobkyně coby pronajímatel
bytu uznává přechod nájemního práva k tomuto bytu podle ust. § 706 odst. 1 obč.
zák. na M. Š. …, lze vzít za prokázané, že nastala právní skutečnost, s níž
právní předpisy spojují přechod práv a povinností žalované, o něž v řízení jde
…; nabyvatelem těchto práv a povinností se stal M. Š. a žalobkyně zároveň
navrhla, aby M. Š. do řízení vstoupil na místo žalované“. Odvolací soud pak
napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť podle jeho názoru byly
za popsané situace splněny předpoklady pro postup podle § 107a o.s.ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost
opřel o ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání namítl, že odvolací
soud použil nesprávný právní předpis – ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o.s.ř.
Uvedl, že podle citovaných ustanovení může žalobce postupovat v případě, kdy
převod nebo přechod práva či povinnosti nastal dříve, než soud o věci rozhodl,
a pokračoval, že uplatnila-li v daném případě žalobkyně výpověď z nájmu bytu
vůči původně žalované, jí byla výpověď rovněž doručena a o žalobě bylo již
soudem prvního stupně rozhodnuto, mělo být řízení zastaveno a žalobkyně si
mohla podat novou žalobu proti němu. Jinak by byl zkrácen na svých právech,
neboť „by byl odkázán toliko na jednostupňové řádné řízení …“. Z obsahu
dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou
stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele
(§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je podle § 239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. přípustné,
neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil
usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo
dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.).
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným
dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li
dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř.,
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Uvedené vady nebyly v dovolání
namítány a z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolací soud zastává názor, že dovolatel – vzhledem k obsahu dovolání (§ 41
odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci
podle
§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; odvolacímu soudu totiž vytkl, že aplikoval
nesprávný právní předpis (ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o.s.ř.).
S názorem dovolatele se dovolací soud ztotožňuje, byť nikoliv z důvodu jím
uvedeného. Nelze totiž ztratit ze zřetele, že v ustanovení § 107a o.s.ř. je
upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní
singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za
řízení), aniž jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jestliže
účastník ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve,
než řízení bylo pravomocně skončeno a v důsledku toho došlo (po zahájení řízení
a před jeho pravomocným skončením) podle hmotného práva k přechodu (převodu)
práv a povinností, o něž v řízení jde, je to důvodem k postupu podle § 107
o.s.ř. (v daném případě podle § 107 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Dovolací soud však přesto zastává názor, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu ve výsledku jako věcně správné obstojí.
Soudní praxe se ustálila v názoru, že přechod nájmu bytu podle § 706 odst. 1
obč. zák. je právním nástupnictvím (sukcesí) svého druhu. Za splnění tam
uvedených podmínek právo nájmu smrtí nájemce nezaniká, nýbrž dochází ke změně v
jednom z jeho subjektů; namísto dosavadního nájemce vstupuje do nájemního
vztahu (určitých práv a povinností) jiná osoba tímto ustanovením určená. Právní
nástupce podle § 706 odst. 1 obč. zák. je procesním nástupcem původního
účastníka řízení – zemřelého nájemce (srov. usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 862/96, uveřejněné pod č. 53 v
sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Platí tedy, že i poté, co
došlo k přechodu práva nájmu podle § 706 odst. 1 obč. zák., jde – z obsahového
hlediska – zásadně o tentýž právní vztah; s univerzální hmotněprávní sukcesí se
sice přechod práva nájmu bytu neztotožňuje, ale v jistých znacích se k ní
připodobňuje.
S uvedenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožnil také v rozsudku ze dne
16. prosince 2004, sp. zn. 26 Cdo 113/2004 (v rozsudku, na nějž odkázal
odvolací soud), a navíc v něm dovodil, že na osobu, na níž přešel nájem bytu
podle § 706 odst. 1 obč. zák., se vztahují i právní účinky výpovědi z nájmu
bytu, kterou pronajímatel uplatnil vůči předchozímu nájemci za trvání jeho
nájemního vztahu k bytu.
Ztratila-li proto původně žalovaná v řízení před soudem prvního stupně
(v době po vydání /vyhlášení/ rozsudku soudu prvního stupně a před doručením
jeho písemného vyhotovení) způsobilost být účastnicí řízení a přešlo-li právo
nájmu předmětného bytu podle ničím nezpochybněného závěru soudů obou stupňů na
žalovaného, byl na místě postup soudu prvního stupně podle § 107 odst. 1 a 2
o.s.ř.
V posuzovaném případě rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne
11. prosince 2006, č. j. 29 C 236/2004-94 (potvrzeným napadeným usnesením
odvolacího soudu), že v řízení bude nadále pokračováno s M. Š. (na místo
zemřelé žalované M. Š.). Napadené rozhodnutí lze z pohledu výše uvedeného
výkladu pokládat ve výsledku za správné, byť odvolací soud – stejně jako soud
prvního stupně – nesprávně odkázal na ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o.s.ř.
Není-li pochyb o tom, že procesní nástupnictví podle § 107 o.s.ř. se uplatní i
v odvolacím řízení (srov. § 211 o.s.ř.) a že ten, kdo nastupuje do řízení na
místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v
době jeho nástupu do řízení, jsou bez právního významu dovolací námitky, že
řízení mělo být zastaveno, že žalobkyně si pak mohla podat novou žalobu proti
dovolateli a že jinak by byl dovolatel zkrácen na svých právech, neboť „by byl
odkázán toliko na jednostupňové řádné řízení …“. Z uvedeného vyplývá, že
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nebyl v konečném důsledku
uplatněn opodstatněně.
Za této situace dovolací soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem, odst. 6
věty za středníkem o.s.ř. zamítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním
napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a
jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v sešitě
č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku
2003 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu