Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 2965/2015

ze dne 2015-08-26
ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2965.2015.1

26 Cdo 2965/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše

Zezuly v exekuční věci oprávněných M. S., P., a M. P., P., obě zastoupené Mgr.

Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovická 27/7, proti povinné M.

J., P., zastoupené JUDr. Liborem Piknou, advokátem se sídlem v Praze 2,

Šafaříkova 201/17, pro 30 240 Kč s příslušenstvím, o určení ceny nemovitých

věcí, vedené u soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, Exekutorský úřad

Praha 5, pod sp. zn. 027 EX 00403/13, o dovolání povinné proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č. j. 16 Co 55/2014-116, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č. j. 16 Co 55/2014-116, a

usnesení soudního exekutora JUDr. Miroslava Hauerlanda ze dne 31. 3. 2014, č.

j. 027 EX 00403/13-084, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu

řízení.

Soudní exekutor JUDr. Miroslav Hauerland, Exekutorský úřad Praha 5, pověřený

vedením exekuce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 7. 2013, č. j. 68 EXE 1898/2013-20, určil usnesením ze dne 31. 3. 2014, č. j. 027 EX

00403/13-084, výslednou cenu nemovité věci povinné, a to spoluvlastnického

podílu o velikosti 1/6 na nemovitých věcech zapsaných na listu vlastnictví č. 4898 pro katastrální území K., obec P., Katastrální úřad pro hlavní město

Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se vším, co k těmto nemovitým věcem patří,

a to konkrétně jednotky, budovy – bytový dům, list vlastnictví 2180, na parcele

p. č. 879/23, 879/24, parcela p. č. 879/23 o výměře 327m?, zastavěná plocha a

nádvoří, parcela p. č. 879/24 o výměře 326 m?, zastavěné plocha a nádvoří,

podíl na společných částech domu na pozemku 401/15904, na 170 000 Kč. Dále

vyslovil, že na nemovitosti neváznou věcná břemena ani nájemní práva, které

dražbou nemovitosti nezaniknou. Výslednou cenu nemovitostí určil soudní

exekutor na základě znaleckého posudku, který vypracoval soudní znalec Ing. Vladimír Leeb. Soudní exekutor uvedl, že soudní znalec při zjištění výsledné

ceny vycházel z podmínek trhu v místě a době ocenění a výslednou cenu odůvodnil

i porovnáním s jinými obdobnými nemovitými věcmi, které se prodávaly na

relevantním trhu v poslední době. Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Znalecký posudek shledal přezkoumatelným z hlediska postupu stanovení ceny

nemovitosti, znalec uvedl, jak k obvyklé ceně dospěl. Povinná ke svému tvrzení

o nízké ceně nepředložila žádný důkaz. Pokud jde o námitku povinné o

nepřiměřenosti exekuce prodejem nemovité věci vedené pro částku 30 240 Kč,

odvolací soud uvedl, že se jí v rámci přezkumu usnesení o ceně zabývat nemůže. V záhlaví uvedené usnesení městského soudu napadla povinná dovoláním, ve kterém

namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení

věci. Podle jejího názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe soudu dovolacího v otázce hodnocení znaleckého posudku (rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Povinná uvedla,

že výsledná cena nemovité věci je značně podhodnocená oproti obvyklé ceně

obdobných bytových jednotek a že tato skutečnost musela být soudnímu

exekutorovi i odvolacímu soudu ze své rozhodovací praxe známa. Poukázala na

nabídky na území P. Uvedla také, že znalec chybně přihlížel k vedlejším

okolnostem, jako je komplikovanost právních vztahů a místní specifické

podmínky. Napadá též způsob výběru nabídek pro srovnávací metodu. Odvolacímu

soudu rovněž vytýká, že se spokojil pouze s písemným znaleckým posudkem a

znalce nevyslechl. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu

i usnesení soudního exekutora JUDr. Miroslava Hauerlanda, a věc vrátil soudnímu

exekutorovi k dalšímu řízení. Oprávněné ve vyjádření k dovolání uvedly, že povinná nepřihlíží k tomu, že se

jedná o ideální podíl ve výši 1/6, což významně ovlivňuje jeho cenu a

prodejnost. V daném případě není dle jejich názoru obvyklé znalce vyslýchat.

Navrhují, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013

(srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první,

čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při hodnocení znaleckého posudku

odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.).

Při hodnocení znaleckého posudku, tedy i znaleckého posudku při oceňování

nemovitých věcí (336 odst. 1 o. s. ř., § 69 ex. řádu) obecně platí, že soud

musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen. Zjistí-li

soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-

li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit

vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek

doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový

posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil

se i ke správnosti již podaného posudku. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem

tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou

podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se

bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům

logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných

závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je

nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např.

zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79

občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením

pléna Nejvyššího soudu ČSR z 23. prosince 1980, Pls 3/80, publikovanou pod

číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014).

V souzené věci soudní znalec stanovil obvyklou cenu hodnocených nemovitých věcí

částkou 170 000 Kč (znalecký posudek je založen v ex. spise na č. l. 082).

Ačkoliv povinná již v odvolání zpochybnila tuto cenu a namítala, že za celkovou

stanovenou cenu 1 020 000 Kč nelze v Praze byt pořídit, odvolací soud nepožádal

soudního znalce o vysvětlení, popř. doplnění znaleckého posudku.

Z tohoto důvodu není správný závěr odvolacího soudu, že obvyklá cena

oceňovaných nemovitých věcí byla stanovena způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o

její správnosti.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a protože nejsou podmínky pro

jeho změnu, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243e odst. 1 věta první o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,

platí také na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil dovolací soud i toto

rozhodnutí a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1

věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 243g odst. 1, § 226 o.

s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle § 87 a násl. ex. řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu