26 Cdo 2987/2019-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve
věci žalobkyně OC Spektrum, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Novém Městě,
Vladislavova 1390/17, IČO: 27159272, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D.,
advokátkem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, proti žalované ALMAF Beauty
s.r.o., se sídlem v Praze 10, Pitkovicích, Pečárková 176/6, IČO: 24226734,
zastoupené Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova
184/29, o zaplacení částky 230 506 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 282/2017, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2019, č. j. 15 Co 93/2019-174,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 11 567,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr.
Libora Michalce, advokáta se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29.
Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaná
bez spravedlivého důvodu ukončila jednání o uzavření nájemní smlouvy.
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 10. 2018,
č. j. 17 C 282/2017-132, uložil žalované zaplatit žalobkyni 230 506 Kč a
náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2.
4. 2019, č. j. 15 Co 93/2019-174, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu zamítl, a současně rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že žalovaná měla
zájem uzavřít smlouvu o nájmu jednotky v obchodním centru ve vlastnictví
žalobkyně, a to od 1. 2. 2017. Jednání mezi účastnicemi započala v listopadu
2016 a v jejich průběhu žalobkyně seznámila žalovanou s návrhem nájemní smlouvy
a účastnice podepsaly dokument o základních pravidlech nájmu. Žalovaná vznesla
k návrhu smlouvy připomínky, z nichž některé žalobkyně do smlouvy zapracovala a
zaslala žalované upravený návrh. Žalovaná potvrdila, že jej obdržela, následně
však žalobkyni oznámila, že prostory nevyužije. Žalobkyně po dobu jednání s
žalovanou nejednala s jiným zájemcem, po ukončení jednání s žalovanou pak
uzavřela nájemní smlouvu, v níž bylo sjednáno nižší nájemné, než jaké mělo být
v zamýšlené smlouvě s žalovanou. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud shledal jednání žalované
poctivým a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018, dovodil, že předpoklady předsmluvní odpovědnosti podle § 1729
odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen "o. z.", nejsou
splněny. Účastnice se totiž nedohodly na výši a způsobu určení nájemného
(žalovaná nesouhlasila s tím, že by kromě fixní částky měla platit i nájemné
obratové počítané procentní sazbou z ročního obratu), které je třeba považovat
za podstatné náležitosti nájemní smlouvy, a žalobkyně tak nemohla důvodně
očekávat uzavření smlouvy. Jestliže za této situace žalovaná ukončila jednání o
uzavření smlouvy, měla pro to spravedlivý důvod. Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné
podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“,
neboť otázka naplnění podmínek vzniku předsmluvní odpovědnosti podle § 1729
odst. 1 o. z. byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a v
napadeném rozhodnutí se odvolací soud od tohoto řešení neodchýlil. V rozsudku
ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018, Nejvyšší soud formuloval a
odůvodnil závěr, že z hlediska principu autonomie vůle je zásadní, že vznik
případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez
spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení
spravedlivosti důvodu a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být
příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální
úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z
obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v
daném místě a čase. Nepoctivost jednání nelze spatřovat v tom, zda jednající
strana druhé straně předestře či nikoli celý proces svých úvah, na jejichž
základě ukončila jednání o uzavření smlouvy. V daném případě odvolací soud
postupoval v souladu s uvedenými závěry a přihlédl ke konkrétním okolnostem,
které byly v řízení zjištěny.
Podle zjištěného skutkového stavu (jejž podle
současné právní úpravy nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit) žalobkyně
navrhovala, aby žalovaná kromě fixní částky platila i nájemné obratové,
žalovaná od počátku jednání s obratovým nájemným nesouhlasila a nebyla ochotna
smlouvu s takto koncipovaným způsobem určení nájemného uzavřít. Trvala-li
žalobkyně na obratovém nájemném, nemohla důvodně očekávat uzavření smlouvy, a i
když navrhla žalované kompromisní řešení (odložení obratového nájemného o jeden
rok), nebylo povinností žalované jej přijmout. Ukončila-li žalovaná za těchto
okolností jednání o uzavření smlouvy, lze její důvody považovat za spravedlivé. Byť odvolací soud nepřesně vyjádřil, že výši či způsob určení nájemného je
třeba považovat za podstatné náležitosti nájemní smlouvy, je zjevné, že neměl
na mysli podstatné náležitosti ve smyslu pojmových znaků jednotlivých smluvních
typů, ale náležitosti, které byly podstatné pro obě smluvní strany, neboť
dosažení shody o těchto náležitostech pro ně bylo předpokladem uzavření
smlouvy. Uvedená nesprávnost přitom nemá vliv na celkovou srozumitelnost
napadeného rozhodnutí ani na správnost přijatých závěrů. Dovolací soud nepřehlédl sdělení žalobkyně, že dovolání podává i proti
nákladovému výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu. V této části však dovolání
neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
(§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a
odst. 2 o. s. ř.). Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení by navíc ani
nebylo přípustné [§ 237, § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Za této situace dovolací soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu