26 Cdo 3007/2024-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně BREG s.r.o., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 12/43, IČO 26740036, zastoupené Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti žalované PRAKTIKA ART CZECH, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Severní I 2907/16, IČO 28460995, zastoupené Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819/43, o 67.458 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 7/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 28 Co 52/2024-249, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.480 Kč k rukám Mgr. Bc. Ladislava Kočky, advokáta se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819/43, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 1. 2020 na žalované domáhala zaplacení částky 67.458 Kč s příslušenstvím z titulu práva na prominutí nájemného dle § 2208 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 9. 2023, č. j. 42 C 7/2020-218, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 51.458 Kč s tam specifikovaným úrokem z
3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 28 Co 52/2024-249, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok I), změnil jej v nákladovém výroku III ohledně výše nákladů řízení, jinak jej v tomto výroku též potvrdil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
4. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm řádně vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se domáhá (dovolací
návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Takový údaj se však v dovolání nenachází. Pokud dovolatelka zmínila judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97), se kterou má být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, pak uvedená rozhodnutí se nikterak nevztahují na nyní řešenou věc (týkají se znaleckého dokazování a důkazního břemene), jsou zcela nepřiléhavá a odkaz na ně nemůže založit přípustnost dovolání.
9. Dovolatelka navíc právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (nedostatečné zjištění skutkového stavu z důvodu neprovedení znaleckého posudku) a napadá i způsob provedení dokazování a hodnocení důkazů odvolacím soudem. Uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
10. Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a skutkové závěry soudů nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.).
11. Dovolatelka navíc napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výroky II a III) dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 12. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 14. 1. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu