26 Cdo 3012/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce J.D. ČR, s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. O. P. I, s.r.o., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 8 C 324/2008 (dříve u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 57/2007), o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2008, č.j. 51 Co 150/2008-38, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 10. 4. 2008, č.j. 51 Co 150/2008-38, potvrdil usnesení ze dne 5. 2. 2008, č. j. 18 C 57/2007-28, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítal
nesprávné právní posouzení věci, neboť řízení o určení neplatnosti nájemní smlouvy není řízením o právo k nemovitosti, a příslušným soudem je proto podle § 85 odst. 3 o.s.ř. Obvodní soud pro Prahu 2. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena
a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vyslovení místní nepříslušnosti.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. a), b) a c) o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně (ne však ve věci samé) a nikoliv změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239 o.s.ř.), neboť nejde o žádný z případů v nich vyjmenovaných.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Za této situace Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu