26 Cdo 3182/2022-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou
Brzobohatou v právní věci oprávněné ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4,
Duhová 1/425, IČO 27232433, proti povinné A. H., narozené XY, bytem XY, o
žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16
C 26/2021, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.
5. 2022, č. j. 5 Co 3/2022-34, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Povinná – nezastoupena advokátem – napadla dovoláním usnesení Vrchního soudu v
Praze (odvolací soud) ze dne 4. 5. 2022, č. j. 5 Co 3/2022-34, jímž odmítl
odvolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (soud
prvního stupně) ze dne 23. 11. 2021, č. j. 16 C 26/2021-22, kterým nevyhověl
její žádosti o prodloužení soudcovské lhůty stanovené v usnesení soudu prvního
stupně ze dne 5. 10. 2021, č. j. 16 C 26/2021-15, k doplnění námitky podjatosti
a lhůtu neprodloužil (výrok I.), potvrdil výrok II., jímž odmítl žalobu pro
zmatečnost ze dne 17. 7. 2020, kterou povinná podala proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 27. 3. 2020, č. j. 6 Cmo 242/2019-92 (výrok II.), a změnil
výrok o nákladech řízení tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje (výrok III.). Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§ 241
odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“); to podle § 241 odst. 2 písm. a)
o. s. ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v
odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odst. 4). Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání
nevyplývá, že by povinná byla jako dovolatelka právně zastoupena, neprokázala
ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Nesplnila tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyššímu soudu je známo, že povinná nebyla vyzvána ke splnění podmínky
povinného zastoupení (aby si zvolila advokáta pro podání dovolání proti
napadenému usnesení), avšak v téměř shodných sporech byla opakovaně ke splnění
této podmínky vyzývána a je tudíž obeznámena s tím, že v dovolacím řízení musí
být zastoupena advokátem (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne
8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018). Nejvyšší soud má proto za to, že práva povinné
nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jí (dříve) opakovaně
dostalo. Protože dovolatelka nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení
(§ 241 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení § 241b odst. 2
a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Dovolatelka nezaplatila ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací
soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení
pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro
nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012,
sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku
dovolatelku již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních
je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však
nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní
ochranu.
Nelze ani přehlédnout, že dovolatelka uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně,
neboť jí podaná žaloba pro zmatečnost směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek (jak správně uzavřely soudy obou
stupňů) přípustný; navíc napadá-li dovoláním výrok I. usnesení odvolacího
soudu, nejde o rozhodnutí, kterým by se končilo odvolací řízení. Dovolací soud ani nepřehlédl, že podáním ze dne 8. 11. 2022 vznesla povinná
námitku podjatosti vůči senátu Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Pavlína
Brzobohatá, JUDr. Jitka Dýšková a JUDr. Michaela Janoušková, kterou odůvodnila
tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je
tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“. Dovolatelka jen cituje text zákona,
aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro které by měly
být tyto soudkyně vyloučeny z projednávání věci, a s ohledem na to, že takto
nekonkretizované námitky podjatosti podává v řízení opakovaně, Nejvyšší soud
považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního
institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto k této námitce nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne
30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu