26 Cdo 3288/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny
Brzobohaté ve věci žalobce Bytového družstva Murmanská, se sídlem v Praze 10,
Murmanská 1249/7, IČO: 25732781, zastoupeného JUDr. Ivanou Weigandovou,
advokátkou se sídlem v Milovicích, 5. května 59/20, proti žalované J. N., P.,
zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Žižkově,
Táboritská 1000/23, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod
sp. zn. 6 C 63/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 5. března 2014, č. j. 28 Co 9/2014-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku
Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 5. března 2014, č. j. 28
Co 9/2014-73, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2.
ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb./
– dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve
spojení s ustanovením § 241b o. s. ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody
(jejichž prostřednictvím jednak namítla vady řízení a jednak se pokusila
zpochybnit správnost /úplnost/ zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací
soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná
pro právní posouzení věci. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/
dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka
včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Navíc ani řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), přičemž tyto vady
(nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání
lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání
totiž nepostačuje pouhá citace (textu) ustanovení § 237 o. s. ř. (resp. jeho
části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která
konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího
soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého)
řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací
praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Takto nastolenému
požadavku však dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť
namítla-li v dovolání pouze vady řízení a výtky ve vztahu ke zjištěnému
skutkovému stavu, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku,
na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu