26 Cdo 3288/2025-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a
soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně RT
TORAX Leasing, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Rudná 2378/100, IČO
25379658, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs.
Legií 1719/5, proti žalované JML AUTOMOTIVE a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná
682/14, IČO 24733997, zastoupené Mgr. Radimem Kotrbou, advokátem se sídlem v
Praze 1, Na Příkopě 1096/19, o 391 590,91 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 203/2022, o dovolání žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2025, č. j. 28 Co
110/2023-272, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího
řízení 12 523,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr.
Petra Kausty, advokáta se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 1719/5.
2. Na základě odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též jen
„odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2025, č. j. 28 Co 110/2023-272 (který
byl vydán jako druhý v pořadí, neboť přechozí rozsudek odvolacího soudu ze dne
11. 10. 2023, č. j. 28 Co 110/2023-144, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne
27. 11. 2024, č. j. 26 Cdo 2789/2024-181, zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu
k dalšímu řízení), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího a (předchozího) dovolacího řízení (výrok II).
3. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalované proti rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení
(§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení
dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností a z
posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., odmítl, neboť
není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
4. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesplnil povinnost odůvodnit
svůj rozsudek „natolik, aby bylo zcela zřejmé, na základě jakých okolností a
právních úvah rozhodl“, a povinnost vypořádat se „s právně relevantními
námitkami stran řízení“ (nevypořádal se s námitkou započtení), a proto je tento
rozsudek nepřezkoumatelný, obsahově uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu
řízení), než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. (a tedy dovolací důvod
nezpůsobilý).
5. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat,
že z rozhodnutí odvolacího soudu jsou zřejmé úvahy a závěry, jež odvolací soud
učinil; je srozumitelné. Nelze ho považovat za nepřezkoumatelné.
6. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku seznatelným způsobem vyšel
mj. ze zjištění, že účastnice uzavřely 7. 2. 2020 nájemní smlouvu, jejímž
předmětem byl pronájem předmětného automobilu žalobkyní žalované, na dobu do 6. 2. 2023. Žalovaná měla hradit nájemné 13 231 Kč měsíčně, v nájemném byla
zahrnuta i částka za pojištění předmětného automobilu žalobkyní u pojistitele
Generali Česká pojišťovna a.s. (dále též jen „pojistitel“), zahrnující též
havarijní pojištění, jež měla s pojistitelem sjednáno žalobkyně. Při dopravní
nehodě v průběhu trvání nájemního vztahu, při níž předmětný automobil řídil D. M., byla na něm způsobena škoda ve výši 391 590,91 Kč. Náhrada škody byla
žalobkyní uplatněna u pojistitele z titulu sjednaného havarijního pojištění;
ten však odmítl žalobkyni vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že je dána
(sjednaná) výluka z pojištění představovaná skutečností, že uvedený řidič neměl
v době dopravní nehody oprávnění k řízení předmětného automobilu na území České
republiky. Žalovaná v nájemní smlouvě (včetně všeobecných smluvních podmínek,
jež byly její součástí) potvrdila, že je jí znám rozsah a podmínky pojištění
předmětu nájmu, že obdržela příslušné podmínky tohoto pojištění, zavázala se
uvedenými materiály řídit a jejich podmínky dodržovat; souhlasila s úrovní
pojištění předmětu nájmu, pro případ vzniku pojistné události vzala na sebe
žalovaná povinnost ihned písemně informovat pojistitele a žalobkyni, zabezpečit
všechny důkazy a jiné doklady nezbytné k zajištění pojistného plnění a
poskytnout žalobkyni, pojistiteli a opravně veškerou součinnost. Účastnicemi
bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna „v případě trvalého vyřazení předmětu
nájmu z provozu si ponechat z pojistného plnění i částku, odpovídající
předpokládaným pohledávkám za leasingovým nájemcem, které v důsledku skončení
leasingové smlouvy podle smluvních podmínek vzniknou, a dále náklady, které
mohou vzniknout při prodeji využitelných zbytků předmětu nájmu“, a že „rozdíl
mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody vyjádřenou v Kč včetně sjednané
spoluúčasti nese nájemce“ a že žalobkyně se snažila v rámci šetření jí
uplatněné pojistné události (tzv. totálního poškození předmětného automobilu
dopravní nehodou způsobenou D. M.) pojistitelem opatřit doklad o řidičském
oprávnění jmenovaného pro pojistitele, neboť dokladem nezbytným k zajištění
pojistného plnění (vyvrácení sjednaného důvodu výluky pojistného plnění, o němž
žalovaná věděla) byl právě doklad o řidičském oprávnění D. M. řídit vozidlo v
rozhodný den 22. 1. 2021 (o této snaze žalobkyně žalovaná věděla). Současně
vyšel ze zjištění, že v e-mailu ze dne 4. 5. 2021 „žalovaná“ sdělovala, že se
jí „s klientem nedaří dohodnout“ ohledně kopie dokladu o řidičském oprávnění. Žalovaná přitom „na sebe vzala smluvní povinnost zabezpečit všechny důkazy a
jiné doklady nezbytné k zajištění pojistného plnění a poskytnout žalobkyni a
pojistiteli veškerou součinnost“, ve své komunikaci však „neuvedla jakékoliv
informace o tom, zda D. M.
řidičské oprávnění má, kde a kdy takové oprávnění
získal, ani nic o tom, že by průkaz jeho řidičské oprávnění prokazující nemohl
předložit, např. z důvodu expirace průkazu, výměny, ztráty, apod.“ (srov. body
17., 18., 20., 26., 27. a 28. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
7. Z uvedených zjištění odvolací soud učinil zřetelné závěry, že bylo na
žalované ověřit si, „že řidič, kterému vozidlo svěřila, má potřebné oprávnění
vozidlo řídit“, že takovým ověřením (a legitimním požadavkem) bylo osvědčení
řidičského oprávnění řidiče zákonem předepsaným způsobem, tj. řidičským
průkazem a mezinárodním řidičským průkazem vydaným cizím státem podle
mezinárodních úmluv [§ 104 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
též jen „zákon o silničním provozu“)] a že jestliže žalovaná doklad osvědčující
řidičské oprávnění D. M. ke dni 22. 1. 2021 žalované ani pojistiteli
nepředložila, přičemž nevysvětlila proč, a neposkytla ani jiné vysvětlení či
argumentaci k řidičskému oprávnění jmenovaného řidiče, tedy neposkytla
žalobkyni a pojistiteli potřebnou součinnost, k níž se smlouvou zavázala (srov.
body 29.–31. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Uzavřel proto, že žalovaná
odpovídá žalobkyni za nevyplacené pojistné plnění a že za takové situace nelze
ani klást k tíži žalobkyni, že nevymáhala po pojistiteli pojistné plnění (neboť
neměla důkazy způsobilé vyvrátit důvod výluky z pojištění, neměla důkaz
způsobilý prokázat, že řidič vozidla D. M. měl dne 22. 1. 2021 řidičské
oprávnění řídit vozidlo v České republice; takový důkaz měla a mohla obstarat
žalovaná). Proto je, s odkazem na § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), žalovaná povinna
uhradit žalobkyni celou na předmětném automobilu vzniklou škodu a vynaložené
náklady na jeho ocenění (srov. body 37. a 39. odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu).
8. Odvolací soud se tím vyjádřil i k žalovanou k započtení namítané
tvrzené protipohledávce, jež měla spočívat v „neopatření si“ uvedeného
pojistného plnění žalobkyní; tuto protipohledávku (z výše popsaných důvodů)
nepovažoval za existující. Současně tím byla vyjádřena též (slovy dovolatelky)
„právní úvaha odvolacího soudu o právu žalobkyně uplatnit odvolacím soudem
kvalifikovaný nárok na náhradu škody podle § 2913 a násl. o. z. vůči žalované
ve vztahu k neúspěšnému uplatnění práva žalobkyně vůči jejímu pojistiteli na
výplatu pojistného plnění z pojistné události představované předmětnou dopravní
nehodou“.
9. Zpochybňuje-li dovolatelka správnost právního posouzení učiněného
odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména co do tvrzeného
chybného vyhodnocení obsahu e-mailu ze dne 4. 5. 2021 a zjištění, že žalovaná
„nedodala“ ani řidičský průkaz D. M. vydaný mu v USA ve státě Florida), ve
skutečnosti nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného
dokazování. Uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a
odst. 1 o. s. ř. Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně)
dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají
obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení
věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Své skutkové závěry také nepostavily na
neprokázání určité právně významné skutečnosti, nýbrž učinily je na základě
učiněných skutkových zjištění. Odvolací soud z e-mailu ze dne 4. 5. 2021
učinil, jak výše uvedeno, (též) zjištění, že se nedaří u žalované zajistit
kopii dokladů o řidičském oprávnění D. M.; to odpovídá i dalším provedeným
důkazům (zejména žádostem pojistitele a žalobkyně vůči policejnímu orgánu o
kopie takových dokladů). Odvolací soud pak zjištění, že žalovaná „nedodala“ ani
řidičský průkaz D. M. vydaný mu v USA ve státě Florida, hodnotil ve směru
závěru o neposkytování součinnosti žalovanou (a na takový závěr skutečnost, že
uvedený doklad byl případně k dispozici „z jiných zdrojů“, sama o sobě vliv
nemá). Nejde tak o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn.
Pl. ÚS-st. 45/16).
10. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud neprovedl jí navržené důkazy
a jejich neprovedení nezdůvodnil a že rozhodnutí odvolacího soudu je
překvapivé, uplatňuje i zde vady řízení. K vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen (jak
uvedeno výše), je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Samy o sobě však
takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.)
nezakládají.
11. Pro úplnost lze dodat, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu
(srov. body 14. a 15.) se (obsahově posuzováno) podává, že ostatní (žalovanou)
navrhované a neprovedené důkazy považoval odvolací soud (z pohledu jím
učiněných právních závěrů) za nevýznamné či nadbytečné, neboť „po provedeném
dokazování byl skutkový stav zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout“.
12. Otázka „součinnosti žalované“ k vyplacení pojistného plnění
(opatřování dokladů o řidičském oprávnění) byla přitom předmětem řízení (v
rovině skutkové; byla předmětem dokazování). Byla tak účastníkům „předložena k
diskusi“ a v tomto smyslu rozsudek odvolacího soudu překvapivým rozhodnutím
není.
13. Obstát nemůže ani námitka týkající se neposkytnutí poučení dle §
118a odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem, a to již jen proto, že odvolací soud
své rozhodnutí nezaložil na neunesení břemene tvrzení.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. 2. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová
předsedkyně senátu