26 Cdo 3419/2022-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného D. E., narozeného XY, bytem XY, proti povinné R. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Martinou Švejdovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Svaté Anežky České 32, o zastavení exekuce vyklizením nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod sp. zn. 16 EXE 7214/2020, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 4. 2022, č. j. 23 Co 11/2022-119, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (soud odvolací) ze dne 28. 4. 2022, č. j. 23 Co 11/2022-119, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích (soud prvního stupně) ze dne 20. 10. 2021, č. j. 16 EXE 7214/2020-74, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce vedené Mgr. Tomášem Voborníkem, Exekutorský úřad Pardubice, pod sp. zn. 195 EX
1515/20; odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil otázku okolností významných pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud opakovaně vyslovil závěr, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17.
1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15). Nejvyšší soud rovněž vyložil, že jiné důvody podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř, pro které je exekuce nepřípustná, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení exekuce (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. § 303 a násl. o.
s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle ustanovení § 345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle ustanovení § 340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným).
Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které její další provádění je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce (jakožto procesní institut) vybudována [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§ 261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a g) o.
s. ř.].
Z toho plyne, že aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou, musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, nebo ze dne 18.
3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013, uveřejněné pod č. 75/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Judikatura Ústavního soudu pak dovodila, že ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a případně z tohoto důvodu exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II.
ÚS 2230/16, a ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). V projednávané věci však námitky povinné o takových okolnostech nesvědčí. Povinné bylo rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 10. 2019, č. j. 6 C 147/2019-38, uloženo vyklidit tam specifikované nemovitosti. Oprávněný tak disponuje exekučním titulem, kterým byla povinné uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti a kterou povinná dobrovolně nesplnila. V řízení nebylo prokázáno, že by exekuční titul pozbyl platnosti či že by došlo k uzavření nové nájemní smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004), o čemž svědčí i negativní postoj oprávněného. Brání-li se povinná tvrzením, že soudy při svém posouzení měly vedle závěru o neexistenci nájemní smlouvy přihlédnout i k jí tvrzeným skutečnostem o účelovém jednání oprávněného, přehlíží, že takové skutečnosti nejsou relevantními pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání povinné jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.