26 Cdo 348/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. ve věci žalobce Bytového družstva „U.“, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Č. D., 2) E. G., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 140/2002, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2004, č.j. 19 Co 439/2004-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 15. 11. 2004, č.j. 19 Co 439/2004-48, potvrdil usnesení z 26. 9. 2004, č.j. 20 C 140/2002-40, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 14. 6. 2004, č.j. 20 C 140/2002-33, jímž bylo žalovaným uloženo vyklidit byt 2+1 v přízemí domu čp. 234, N. 45, P., jež je situován při levé straně vstupní chodby, a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní, zastoupeni advokátem, včasným dovoláním, jímž brojí výslovně proti postupu soudu v rozporu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, při doručování výzvy k úhradě soudního poplatku za odvolání a proti obsahovým náležitostem této výzvy.
Dovolání není přípustné (na čemž nic nemůže změnit nesprávné poučení připojené v závěru napadeného usnesení).
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné - viz shodně usnesení Nejvyššího soudu z 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle § 243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalovaní podáním nepřípustného dovolání procesně zavinili jeho odmítnutí, žalobci prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2005
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu