U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v
právní věci žalobkyně R. F., zastoupené Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem
v Praze 8, Sokolovská 394/17, proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému Mgr.
Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Libereci IV – Perštýně, Moskevská
637/6, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a vypořádání
členského podílu v družstvu, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. srpna
2012, č. j. 29 Co 175/2012-154, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn.
12 C 414/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. března 2015, č. j. 29 Co 552/2014-233,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Baťka,
advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci ze dne 19. 3. 2015, č. j. 29 Co 552/2014-233, není přípustné podle
ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu
je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda lze
povolit obnovu řízení za situace, kdy určitá podstatná skutečnost nastala po
vyhlášení rozsudku soudu, srov. stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého
Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. 9. 1982, sp. zn. Cpj 67/82, uveřejněné pod č.
2/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009], podle které při výkladu doby
skončení původního řízení, významné při posouzení podmínky, že účastník nemohl
použít důvodu obnovy bez své viny v původním řízení, je třeba vycházet zásadně
z ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující
stav v době jeho vyhlášení. Tato doba je bez dalšího rozhodující při posuzování
žaloby na obnovu řízení, skončilo-li řízení rozhodnutím, které již není možné
napadnout odvoláním, jež by umožňovalo účastníku uplatnit ještě nové
skutečnosti a důkazy, což platí především o rozsudcích vyhlášených odvolacím
soudem. Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak,
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst.
1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu