26 Cdo 3528/2024-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, proti povinné FAUNA - LIKO spol. s r.o., se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Vzdušná 60/5, IČO 26158698, zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 15/2024, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 58 Co 257/2024-37, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. 5. 2024, č. j. 34 E 15/2024-15, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 2. 11. 2021, č. j. 65 C 141/2020-30, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2022, ve znění tam specifikovaných opravných usnesení (dále jen „exekuční titul“), výkon rozhodnutí vyklizením „části jednotky č. 350/101 o celkové výměře 186,3 m2 v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY stojícího na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, vše zapsáno na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, pro k. ú. XY, obec XY“, (výrok I), a rozhodl náhradě nákladů vykonávacího řízení (výrok II).
2. K odvolání povinné Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 10. 9. 2024, č. j. 58 Co 257/2024-37, změnil citované usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl (výrok I), a
3. Dospěl k závěru, že exekuční titul není materiálně vykonatelný, neboť vyklizovací povinnost stanovená v jeho výroku I není dostatečně určitě specifikována. Exekuční titul zde totiž ukládá povinné vyklidit jen část jednotky (nebytového prostoru, který sám o sobě je v daném výroku řádně specifikován), aniž by bylo možné alespoň výkladem, vycházejícím případně i z jeho odůvodnění, seznat, o jakou (konkrétní) část jednotky má jít.
4. Dovolání oprávněné (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, neboť dovoláním zpochybněnou otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
5. Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí podle § 261a odst. 1 o. s. ř. je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, a zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o. s. ř. dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí. Exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, či ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, uveřejněném pod číslem 47/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na která odkázal i odvolací soud).
6. V projednávané věci exekuční titul ukládá povinné povinnost k vyklizení části jednotky, která je ve výroku I exekučního titulu identifikována (vedle údajů, podle nichž lze individualizovat samotnou jednotku) pouze údajem o své výměře (186,3 m2). Žádný další údaj o vyklizované části (slovní popis, umístění) se však ve výroku nenachází a nelze jej dovodit ani z odůvodnění. Sama skutečnost, že část jednotky, kterou má povinná vyklidit, je určena nájemním vztahem, jehož ukončení bylo předmětem nalézacího řízení, a že povinná ví, o kterou část jednotky jde, k řádné identifikaci vyklizované části jednotky nepostačuje. Ani z odůvodnění exekučního titulu totiž není zřejmé, jaká část jednotky byla předmětem nájemního vztahu a jakou část jednotky tak povinná užívá a má vyklidit.
7. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že vyklizovaná část jednotky není v tomto případě identifikována dostatečně určitě tak, aby ji při exekuci nebylo možno zaměnit s jinou, neodchýlil se od výše citované judikatury.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu