26 Cdo 3544/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka
Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v
exekuční věci oprávněné FINCOM TRADE LTD. se sídlem v Akara Bldg., 24 De Castro
Street, Wichkams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy,
identifikační číslo osoby 1380699, zastoupené Mgr. Petrem Schopfem, advokátem
se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 777/12, proti povinnému V. K., K.,
zastoupenému Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská
č. 32/22, za účasti vydražitele O. R., M., pro 591.023,- Kč s příslušenstvím,
vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod
sp. zn. 103 EX 19234/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 10. dubna 2014, sp. zn. 13 Co 16/2014, takto:
Dovolání se zamítá.
K návrhu oprávněné Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 16. 5. 2012, č. j. 10 EXE 303/2012-18, nařídil exekuci na majetek povinného podle směnečného
platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2009, č. j. 43 Cm
195/2009-29, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2012,
č. j. 6 Cmo 343/2011-145, k uspokojení pohledávky oprávněné na zaplacení částky
ve výši 591.023,- Kč s 6% úrokem p. a. od 2. 7. 2008 do zaplacení, odměny ve
výši 1.970,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 166.745,- Kč, nákladů
účelně vynaložených oprávněnou k vymáhání nároku v této exekuci a k úhradě
nákladů exekuce soudnímu exekutorovi; provedením exekuce pověřil soudního
exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov. Usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. 103 EX 19234/12-159, Mgr. Reného Mohyly,
exekutorského kandidáta, pověřeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou,
Exekutorský úřad Přerov, v elektronickém dražebním jednání nařízeném usnesením
téhož exekutorského kandidáta ze dne 11. 10. 2013, č. j. 103 EX 19234/12-144,
na den 4. 12. 2013 na 13:00 hodin, byl vydražiteli O. R., M. (dále jen
„vydražitel“), udělen příklep na vydražených nemovitých věcech, nacházejících
se ve společném jmění povinného a jeho manželky, E. K., K. (dále jen „manželka
povinného“), a to na pozemku p. č. 91/6, o výměře 1665 m2, orná půda; pozemku
p. č. 97/1, o výměře 119 m2, orná půda; pozemku p. č. 97/2, o výměře 33 m2,
vodní plocha; pozemku p. č. 170, o výměře 1195 m2, vodní plocha; pozemku p. č. 181/1, o výměře 526 m2, trvalý travní porost; pozemku p. č. 181/2, o výměře 31
m2, ostatní plocha; pozemku p. č. 181/3, o výměře 38 m2, trvalý travní porost;
pozemku p. č. 247, o výměře 126 m2, orná půda; pozemku p. č. 268, o výměře 373
m2, orná půda; pozemku p. č. 302, o výměře 1375 m2, orná půda; pozemku p. č. 395/1, o výměře 1255 m2, orná půda; pozemku p. č. 395/2, o výměře 90 m2,
zahrada; pozemku p. č. 397/1, o výměře 82 m2, ostatní plocha; pozemku p. č. 397/2, o výměře 88 m2, orná půda; pozemku p. č. 398, o výměře 1866 m2, orná
půda; pozemku p. č. 476/1, o výměře 3675 m2, orná půda; pozemku p. č. 477/1, o
výměře 459 m2, ostatní plocha; pozemku p. č. 477/2, o výměře 52 m2, orná půda;
pozemku p. č. 477/3, o výměře 92 m2, trvalý travní porost; pozemku p. č. 486/1,
o výměře 308 m2, orná půda; pozemku p. č. 486/2, o výměře 51 m2, vodní plocha;
pozemku p. č. 516/1, o výměře 78 m2, trvalý travní porost; pozemku p. č. 548, o
výměře 2604 m2, orná půda; pozemku p. č. 598, o výměře 1402 m2, orná půda;
pozemku p. č. 681/3, o výměře 1558 m2, orná půda; pozemku p. č. 684, o výměře
6155 m2, orná půda; pozemku p. č. 824, o výměře 1006 m2, orná půda; pozemku p. č. 825, o výměře 607 m2, orná půda; pozemku p. č. 846, o výměře 1196 m2, orná
půda; pozemku p. č. 847, o výměře 192 m2, orná půda; pozemku p. č. 876, o
výměře 3727 m2, orná půda; pozemku p. č. 914/1, o výměře 5374 m2, orná půda;
pozemku p. č. 970, o výměře 1704 m2, orná půda; pozemku p. č. 1037, o výměře
4763 m2, orná půda; pozemku p. č. 1063, o výměře 3610 m2, orná půda; pozemku p. č. 1123/13, o výměře 2260 m2, orná půda; pozemku p. č.
1179, o výměře 717 m2,
orná půda; pozemku p. č. 1273, o výměře 3057 m2, orná půda; pozemku p. č. 1279,
o výměře 99 m2, ostatní plocha; pozemku p. č. 1281, o výměře 719 m2, trvalý
travní porost; pozemku p. č. 1282, o výměře 2140 m2, orná půda; pozemku p. č. 1308/2, o výměře 252 m2, orná půda; pozemku p. č. 1330, o výměře 4159 m2, orná
půda; pozemku p. č. 1429, o výměře 2110 m2, orná půda; pozemku p. č. 1474, o
výměře 2860 m2, orná půda; pozemku p. č. 1502/1, o výměře 55 m2, ostatní
plocha; pozemku p. č. 1502/2, o výměře 365 m2, orná půda; pozemku p. č. 1504/1,
o výměře 2683 m2, trvalý travní porost; pozemku p. č. 1504/2, o výměře 365 m2,
orná půda; pozemku p. č. 1544, o výměře 1934 m2, trvalý travní porost; pozemku
p. č. 1546/1, o výměře 901 m2, trvalý travní porost; pozemku p. č. 1546/2, o
výměře 108 m2, orná půda; pozemku p. č. 1632, o výměře 2002 m2, orná půda;
pozemku p. č. 1648, o výměře 2358 m2, orná půda; pozemku p. č. 1650/1, o výměře
1476 m2, orná půda; pozemku p. č. 1781, o výměře 114 m2, orná půda; pozemku p. č. 1796/2, o výměře 2119 m2, orná půda a pozemku p. č. 1815, o výměře 10254 m2,
orná půda, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem
pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Kralovice, pro obec O., katastrální
území O. u K., na listu vlastnictví č. 37 (dále jen „nemovité věci“), za
nejvyšší podání 928.732,57 Kč. Dne 4. 12. 2013, tzn. v tentýž den, na který bylo nařízeno elektronické
dražební jednání, bylo u Krajského soudu v Plzni, vyhláškou č. j. KSPL 52 INS
34784/2013-A-2, proti povinnému zahájeno na základě insolvenčního návrhu
věřitele povinného insolvenční řízení. Vyhláška byla v insolvenčním rejstříku
zveřejněna v 10:06 hodin, tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 27. 12. 2013, č. j. KSPL 52 INS
34783/2013-A-8, Krajského soudu v Plzni, byl insolvenční (věřitelský) návrh pro
své nedostatky odmítnut. K odvolání povinného a jeho manželky Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 13 Co 16/2014, usnesení soudního exekutora (resp. jím
pověřeného exekutorského kandidáta) JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad
Přerov, ze dne 4. 12. 2013, č. j. 103 EX 19234/12-159, potvrdil. Uvedl, že za
situace, kdy z obsahu exekučního spisu zcela jednoznačně vyplývá, že
insolvenční řízení vedené proti povinnému u Krajského soudu v Plzni bylo
pravomocně skončeno z důvodů spočívajících ve vadách insolvenčního návrhu,
kvůli kterým insolvenční návrh nebylo možné projednat, nemůže obstát námitka
povinného o tom, že provedení (elektronické) dražby bylo v rozporu s
ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“),
neboť ještě před jejím konáním bylo proti povinnému zahájeno insolvenční
řízení. Tato námitka by mohla být důvodná tehdy, pokud by insolvenční řízení
proti povinnému v době rozhodování odvolacího soudu stále probíhalo.
Posuzovanou situaci však lze vyhodnotit „jako umělé vytvoření formální překážky
k provedení exekuce právě prostřednictvím insolvenčního návrhu a dovozování
účinků, které s návrhem a zahájením insolvenčního řízení insolvenční zákon
spojuje“, bylo by proto v rozporu s účelem „insolvenčního zákona“, aby takový
postup vedl ke zmaření provedení exekuce. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, v němž mimo
jiné namítá, že je zcela bez významu, zda v době rozhodování odvolacího soudu v
důsledku skončení insolvenčního řízení odmítnutím insolvenčního návrhu věřitele
povinného pro jeho vady již nebyly dány účinky, které zákon spojuje se
zahájením insolvenčního řízení. Relevantním okamžikem pro posouzení důsledků
ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ ve vztahu k exekučnímu řízení je pouze
okamžik udělení příklepu vydražiteli, jestliže soudní exekutor příklep
vydražiteli na vydražených nemovitých věcech udělil i přes zahájené insolvenční
řízení, postupoval v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Navrhuje,
aby dovolací soud jednak odložil vykonatelnost napadeného usnesení, jednak, aby
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 13 Co 16/2014,
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanský soudní řád)
dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen
„o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího
soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je
dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky procesního práva ohledně účinků ustanovení § 109
odst. 1 písm. c) IZ za situace, kdy insolvenční návrh byl podán v krátkém
okamžiku před konáním dražebního jednání a insolvenční návrh následně byl pro
své vady ve smyslu ustanovení § 128 IZ odmítnut, která nebyla doposud v
judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu
ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ je účinkem spojeným se zahájením
insolvenčního řízení, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala
majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do
majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Podle ustanovení § 336k odst. 1 o. s. ř. odvolací soud usnesení o
příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým
vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep
udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby
došlo k porušení zákona.
Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o
předražku. Ustanovení § 219a o. s. ř. se nepoužije. V posuzované věci bylo insolvenční řízení proti povinnému zahájeno dne
4. 12.2013, když věřitel povinného v tento den, ve velmi krátké době před tím,
než mělo dojít k nařízenému elektronickému dražebnímu jednání, podal k
insolvenčnímu soudu vůči povinnému insolvenční návrh. Vztah insolvenčního řízení k exekučnímu řízení je upraven ve shora citovaném
ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Jedním z účinku zahájení insolvenčního
řízení podle tohoto ustanovení je nemožnost provedení exekuce postihující
majetek ve vlastnictví úpadce, jakož i jiný majetek náležící do majetkové
podstaty. Základním účelem insolvenčního řízení je uspokojení pohledávek
věřitelů dlužníka z majetkové podstaty dlužníka a celkové vyřešení majetkových
vztahů dlužníka v úpadku. Snahou je docílit, aby po dobu trvání insolvenčního
řízení existoval právní režim, který umožňuje co nejefektivnější uspokojení
věřitelů z hlediska kvantitativního i časového. Dovolává-li se povinný účinků
spojených se zahájením insolvenčního řízení podle ustanovení § 109 odst. 1
písm. c) IZ v tom směru, že exekuci nelze provést, je třeba zdůraznit, že
uvedené ustanovení má primárně zabránit tomu, aby nebyl zmařen výsledek
insolvenčního řízení a aby majetek dlužníka sloužil předně k uspokojení
pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení. Postupoval-li by soudní exekutor
důsledně v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) IZ, měl bez dalšího
nařízené dražební jednání odročit, když nemohl předpokládat, jak bude o
insolvenčním návrhu věřitele povinného insolvenčním soudem rozhodnuto. V posuzované věci je však významné, že insolvenční návrh byl následně pro vady
odmítnut a účinností tohoto rozhodnutí současně zanikly i účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční řízení s dlužníkem bylo ukončeno
procesním rozhodnutím, a to sice odmítnutím insolvenčního návrhu věřitele
povinného pro vady podle ustanovení § 128 IZ, které má podle ustanovení § 142
písm. a) IZ povahu jiného rozhodnutí. Proto podle ustanovení § 146 odst. 1 IZ
účinností tohoto jiného rozhodnutí zanikly účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení podle ustanovení § 109 IZ a § 110 IZ. Za dané situace tak
bylo možné v exekučním řízení pokračovat tam, kde bylo v důsledku zahájeného
insolvenčního řízení zabráněno v jeho provádění. Vzhledem k tomu, že účinky
předpokládané ustanovením § 109 IZ byly v průběhu odvolacího řízení zhojeny,
vyvolalo usnesení o příklepu zákonem předvídané následky, a byl proto dán
zákonný předpoklad pro přezkum věci odvolacím soudem a pro potvrzení usnesení o
udělení příklepu jako věcně správného (srov. ustanovení § 219 o. s. ř.), když
jiné porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby
nebylo povinným namítáno a z obsahu spisu nevyplývá. Lze tedy uzavřít, že
soudní exekutor sice postupoval v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm.
c)
IZ, jestliže k dražbě nemovitých věcí povinného a jeho manželky přistoupil i
přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak,
vzhledem k tomu, že insolvenční návrh, na základě kterého toto insolvenční
řízení bylo zahájeno, následně byl, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve
věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovené § 128 IZ insolvenčním soudem
odmítnut, bylo v tomto případě možné v exekučním řízení pokračovat. K návrhu povinného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí
dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy
věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2395/2011). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud
nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73). Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu
uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto
dovolání povinného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dně 4. května 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu