26 Cdo 3607/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně PhDr. Z. S., zastoupené JUDr. Vladimírem Seilerem, advokátem se sídlem Praha 4, Hněvkovského 1376, proti žalovanému M. D. S., zastoupenému JUDr. Klárou Veselou – Samkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 6, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 173/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2007, č. j. 18 Co 199/2007-52, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám JUDr. Vladimíra Seilera, advokáta se sídlem Praha 4, Hněvkovského 1376, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 9. 2007, č. j. 18 Co 199/2007-52, potvrdil rozsudek ze dne 22. 1. 2007, č. j. 5 C 173/2006-32, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) určil, že výpověď z nájmu bytu č. 7, ve druhém nadzemním podlaží domu č.p. 386, P. 7, M. 1, zaslaná žalobkyni žalovaným dopisem ze dne 17. 5. 2006 a ze dne 4. 7. 2006, je neplatná; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je z hlediska v dovolání uplatněných námitek nesprávného právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1846/2000, a ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2836/99 /ústavní stížnosti podané proti těmto rozhodnutím byly odmítnuty usneseními Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 230/01, a ze dne 15. 1. 2001, sp.zn. II. ÚS 495/01/, dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 354/2004, ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3739/2007, a ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3257/2008) a nemá tedy, z hlediska těchto námitek, po právní stránce zásadní význam.
Dovolací námitka, že žalobkyně v předmětném bytě podnikala, tj. že v něm fakticky vykonávala podnikatelskou činnost, představuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., k němuž nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovaného, který po procesní stránce zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. dubna 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu