26 Cdo 3686/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a JUDr. Jitky
Dýškové v právní věci žalobce Ing. Z. H., proti žalovaným: 1. J. G. J., 2. D.
S. G., zastoupeným Mgr. Lukášem Pechem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Jungmannova 742/22, o zaplacení poplatků z prodlení, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 135/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 4. července 2013, č. j. 64 Co 81/2013-135, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. července 2013, č. j. 64 Co
81/2013-135, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. února 2012, č.
j. 20 C 135/2011-44, ve výrocích II., IV., se zrušují a věc se vrací Obvodnímu
soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne
10. 2. 2012, č. j. 20 C 135/2011-44, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně
a nerozdílně poplatky z prodlení (ve výši tam specifikované, převyšující celkem
částku 50.000,- Kč) a náklady řízení (odstavce II., IV. výroku), současně
zastavil řízení co do zaplacení částky 36.030,08 Kč (žaloba byla v této části
vzata zpět) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (odstavce
I. a III. výroku).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 7. 2013, č. j. 64 Co
81/2013-135, potvrdil rozsudek soudu prvního soudu v odvoláním napadené části
(o povinnosti zaplatit poplatky z prodlení a náklady řízení) a současně rozhodl
o nákladech odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaným byla řádně a včas
doručena žaloba a předvolání k jednání, v němž byli poučeni o následcích
nedostavení se k prvnímu jednání, že se k prvnímu jednání nedostavili, a
protože žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, byly splněny předpoklady
pro jeho vydání (§ 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Omluvu 1. žalované,
doručenou soudu prvního stupně den před prvním jednáním, považoval odvolací
soud za včasnou, nikoliv však za důvodnou. Měl za to, že z omluvy 1. žalované,
která požádala o odročení jednání z důvodu náhlého zhoršení svého zdravotního
stavu a nepřítomnosti 2. žalovaného v České republice, nevyplývalo, jaký byl
její aktuálně zhoršený zdravotní stav, zejména když z jejího dalšího podání
vyplynulo, že byla po celý den 9. 2. 2012 (den předcházející dni, kdy se konalo
první jednání u soudu prvního stupně) v zaměstnání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost
opřeli o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnili dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítali, že odvolací soud splnění předpokladů
pro vydání rozsudku pro zmeškání posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací
praxí Nejvyššího soudu, zejména poukázali na jeho rozsudek ze dne 13. 1. 2011,
sp. zn. 26 Cdo 3443/2010. Zdůraznili, že svou nepřítomnost řádně omluvili, že
1. žalovaná včas dodala soudu lékařskou zprávu, jež potvrzovala nemožnost její
účasti na jednání, že 2. žalovaný prokázal, že se jednání nemohl zúčastnit,
neboť uvázl ve sněhové kalamitě v B., že se soudem komunikovali a že 2.
žalovaný, který je cizí státní příslušník, neobdržel předvolání k jednání s
poučením o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání ve svém rodném jazyce.
Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240
odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4
o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
je přípustné, neboť při posouzení splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro
zmeškání se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden a jen z důvodů vymezených v
dovolání.
Předpokladem pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro zmeškání je, že
žalovaný bez důvodné a včasné omluvy zmeškal první jednání, které bylo ve věci
nařízeno. Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o
odročení jednání (nebo pro který se omlouvá z prvního jednání ve věci), se ve
smyslu ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. považuje jak okolnost (událost),
která účastníku (jeho zástupci) objektivně zabrání zúčastnit se jednání
(například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta),
tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak
zaviněná, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem
případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) - za důležitou.
Podle ustálené judikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 10, ročník 2001, pod číslem 124, usnesení téhož soudu ze dne
27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek) ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř.
nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o
odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu,
aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které
jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj.
takové skutečnosti, které mu znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou
současně omluvitelné, důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u
jednání je podle této ustálené judikatury také jeho nemoc. Protože soud
posuzuje předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání při prvním jednání, které
se ve věci konalo, je pro posouzení, zda bylo možné o žalobě rozhodnout
rozsudkem pro zmeškání, rozhodující stav, jaký tu byl v době, kdy byl rozsudek
pro zmeškání vydán.
Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání,
soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu
(srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo
3358/2007). K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a
volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného
je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a
frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na
soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, na nějž dovolatelé přiléhavě
odkázali).
Z obsahu spisu je zřejmé, že se žalovaní řízení od počátku účastnili
aktivně, reagovali na výzvy soudu – vyjádřili se k návrhu žalobce na delegaci
vhodnou i k žalobě. Doručila-li 1. žalovaná soudu den před prvním jednáním
omluvu, v níž uvedla, že z důvodu své nemoci a nepřítomnosti 2. žalovaného v
České republice žádá o odročení jednání, a že se „domnívala, že manžela (tj. 2.
žalovaného), který není v současnosti v ČR, na jednání zastoupí, ale vzhledem k
náhlému zhoršení zdravotního stavu se nemůže dostavit k jednání“, a proto žádá
o odročení jednání na jiný termín, pak uvedla takové skutečnosti, které byly
objektivně způsobilé omluvit účast žalovaných u jednání soudu, a omluva tak
byla nejen včasná (jak správně konstatoval odvolací soud), ale i důvodná.
Protože napadený rozsudek není z hlediska uplatněných dovolacích
námitek správný, dovolací soud ho podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož
důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí
soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k
dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu