26 Cdo 3695/2022-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně městské části Praha 5, se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 1381/4, IČO 00063631, zastoupené JUDr. Karolinou Besser, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti žalované Společnosti pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, z. s., se sídlem v Praze 5, Pražského 661/40, IČO 44794690, zastoupené Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 398/18, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 176/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2022, č. j. 30 Co 222/2022-175, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se jako vlastník nemovitosti domáhala po žalované jejího vyklizení s odůvodněním, že nájemní vztah, který byl založen nájemní smlouvou ze dne 1. 7. 2008 (dále jen „smlouva“) zanikl ke dni 7. 4. 2019 na základě odstoupení od smlouvy pro prodlení s úhradou nájemného o více než 25 dní. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 4. 2022, č. j. 10 C 176/2019-149, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok II.). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 9.
8. 2022, č. j. 30 Co 222/2022-175, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud po zopakování části dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaná vyhrála v roce 1993 výběrové řízení ohledně pronájmu nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně s podmínkou provedení její celkové rekonstrukce a že dne 1. 7. 2008 byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala přenechat nemovitost k užívání žalované na dobu určitou 20 let a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni nájem ve výši 191 136 Kč ročně.
Ve smlouvě byla stanovena částka provedených rekonstrukcí na nemovitosti ve výši 1 440 000 Kč, tato částka pak byla započítávána vůči nájemnému až do roku 2015, kdy rada žalobkyně neschválila navýšení nákladů na rekonstrukci a vyzvala žalovanou k úhradě zbylého nájemného za roky 2015 a 2016. Následně požádala žalovaná žalobkyni o snížení nájemného, přičemž o této žádosti žalobkyně rozhodla (zamítavě) až po splatnosti nájemného za rok 2018. Žalovaná nájem poté neprodleně uhradila. Dne 31. 1. 2019 zaslala žalobkyně žalované dopis, kterým odstoupila od smlouvy, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou nájmu více než 184 dnů.
Odvolací soud měl odstoupení od smlouvy, shodně jako soud prvního stupně, za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Poukázal zejména na to, že mezi účastnicemi došlo k „neformální dohodě“, podle které žalovaná nemusela platit nájemné za rok 2018 do doby, než bude rozhodnuto o její žádosti o snížení nájemného, a zohlednil další okolnosti, ze kterých plynulo, že vztahy mezi účastnicemi byly do značné míry neformální a takto fungovaly až do roku 2018 (zejm.
dřívější jednání o odložení splatnosti nájemného za rok 2015 v souvislosti s žádostí o jeho snížení). Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ale neshledal jej přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu o neplatnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalované pro rozpor s dobrými mravy.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že otázku souladu odstoupení pronajímatele od nájemní smlouvy s dobrými mravy posuzuje soud v rámci úvahy o jeho neplatnosti (§ 580 o.
z.); závěr o (ne)platnosti pro rozpor odstoupení s dobrými mravy je přitom třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody na straně nájemce, tak pronajímatele (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, či ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1727/2018). Při posouzení otázky (ne)platnosti odstoupení od nájemní smlouvy pro jeho rozpor s dobrými mravy přihlédl odvolací soud (soud prvního stupně) ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak na straně žalované, přičemž vycházel z konkrétních zjištění učiněných v dané věci.
Jeho úvahy současně (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) nejsou zjevně nepřiměřené, přitom právě jen v případě jejich zjevné nepřiměřenosti by je bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 2 odst. 3, § 8 o.
z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že rozsudek odvolacího soudu napadá jako celek. Napadá-li dovolatelka tedy rovněž výrok o nákladech odvolacího řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu