USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, blatenská 3218/83, proti žalovanému I. Z., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, o zaplacení 65 874 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 ECm 63/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2019, č. j. 6 Cmo 75/2018-301, o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku, t a k t o :
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2019, č. j. 6 Cmo 75/2018-301, se zamítá.
Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí (vyhovující) rozsudek ze dne 5. 1. 2015, č. j. 45 ECm 63/2012-202, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 15. 4. 2016, č. j. 8 Cmo 167/2015-232, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 4. 1. 2018, č. j. 45 ECm 63/2013-258, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 65 874 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení; současně uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 49 180 Kč (výrok I.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. 6 Cmo 75/2018-301, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ohledně nákladového výroku jej potvrdil co do částky 45 715,62 Kč (výrok I.); a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátem) dovolání, v jehož rámci se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně toho, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a zároveň požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu s ohledem na výši přiznané částky s příslušenstvím a výši nákladů řízení. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Dovolatel v návrhu neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a jeho majetkové poměry odůvodňující takovou hrozbu nevyplývají ani z obsahu spisu. Z okolností (důvodů) uvedených v návrhu na odklad vykonatelnosti nelze dovodit, že by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, tím spíše, jedná-li se o vlastníka šesti bytových jednotek, jež se nacházejí v domě spravovaném žalobcem. Není tak splněn základní předpoklad uvedený v § 243 písm. a) o. s. ř., a to i s přihlédnutím k tomu, že dovolání proti výrokům o nákladech řízení není objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Proto Nejvyšší soud návrh na odklad vykonatelnosti zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o.
s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), tedy zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele (dále jen „vyhláška č. 372/2001 Sb.“).
K námitce dovolatele, že soudy obou stupňů nerespektovaly zásady priority a proporcionality při zaúčtování jím zaslaných plateb, Nejvyšší soud uvádí, že dlouhodobě ustálená soudní praxe vychází v oblasti občanskoprávních vztahů z názoru, že v případě, že poskytnuté plnění nestačí na vyrovnání všech dluhů u téhož věřitele a že dlužník při plnění neurčil, který z více dluhů (popřípadě v jaké části) chce vyrovnat, pak při úvaze, který z dluhů byl za této situace vyrovnán, lze vycházet – obecně vzato – buď ze zásady priority (přednostního vyrovnání některého z více dluhů, založeného například na době jejich splatnosti, na úrovni jejich zajištění, na jejich povaze apod.) nebo ze zásady proporcionality (poměrného vyrovnání všech dluhů); nemůže-li se uplatnit zásada priority, neboť pravidla stanovená pro přednostní vyrovnání dopadají na více dluhů, je třeba postupovat – jak je zřejmé z povahy věci – podle zásady proporcionality (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7.
7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 687/2014 a ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2338/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1649/2004, a ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1436/2009). Žalobci nelze vytknout ničeho, jestliže nejprve započetl poskytnuté plnění na příspěvky na náklady spojené se správou domu a pozemku, které mají povahu měsíčních plateb, jejichž splatnost je stanovena k určitému pevnému datu v měsíci, a následně až na nedoplatek z vyúčtování za služby, jehož splatnost se odvíjí zásadně od doručení samotného ročního vyúčtování vlastníkovi jednotky, tedy nastává později.
V projednávaném případě odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou rovněž konstatoval, že rozporoval-li žalovaný výši příspěvku do fondu oprav, která byla schválena rozhodnutím shromáždění žalobce, brání § 11 odst. 3 zákona č.
72/1994 Sb., tomu, aby v jiném řízení než o žalobě na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním soud posuzoval platnost těchto usnesení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod č. 58/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 924/2012). Dovolatel dále namítá nesprávnost vyúčtování za služby za rok 2009 s tím, že nezohledňují zálohy na služby jím uhrazené a nejsou ani řádným vyúčtováním se všemi náležitostmi.
Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele stanovila v rozhodné době vyhláška č. 372/2001 Sb., která v § 7 odst. 2 vymezila obsahové náležitosti vyúčtování, mezi něž zařadila mimo jiné i výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele [srov. písm. h) citovaného ustanovení].
Jde-li o ostatní poskytované služby, v rozhodné době nebyly obsahové náležitosti vyúčtování stanoveny zvláštním právním předpisem. Podle názoru dovolacího soudu však vyúčtování těchto služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví]; vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20.
7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010, či ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4353/2010). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV.
ÚS 2495/09). Nejvyšší soud v souladu se soudem odvolacím uvádí, že vyúčtování byla provedena podle vyhlášky č.
372/2001 Sb., mají veškeré náležitosti a skutečnost, že ve výsledku žalobce vyúčtoval nedoplatek za spotřebu médií a služby za všechny bytové jednotky společně, pouze koresponduje s postupem žalovaného, který platil měsíčně jednorázově různé částky, aniž přitom respektoval příslušné měsíční předpisy a aniž je přiřazoval k jednotlivým jednotkám. V projednávané věci proto dospěl dovolací soud k závěru, že vyúčtování záloh za služby za rok 2009 byla provedena v souladu s výše uvedenou judikaturou a jsou řádná a splatná.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že v souzené věci je skutkový stav odlišný od obdobných věcí, které již mezi týmiž účastníky rozhodoval, neboť ve věci sp. zn. 26 Cdo 913/2019 nebyly řádně zjištěny všechny rozhodné skutečnosti, zejména celková výše plateb uhrazených žalovaným v daném roce (srov. rozsudek ze dne 27. 8. 2019) a ve věci sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 nebylo provedeno řádné vyúčtování, protože nebyly zohledněny žalovaným zaplacené zálohy (srov. rozsudek ze dne 26. 8. 2020). S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.
s. ř. a contrario). Právě takové (nezpůsobilé) důvody dovolatel uplatnil především výtkou, že odvolací soud převzal nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav, nedoplnil dokazování o žalovaným navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, nepoučil jej dle ustanovení § 118a o. s. ř. o důkazní povinnosti a důkazním břemenu, zamítl důkazní návrhy bez věcně adekvátního odůvodnění, čímž zároveň porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Dovolatel rovněž považoval rozhodnutí soudů obou stupňů za nepřezkoumatelná.
K tomu dovolací soud uvádí, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2020
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu