U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou
Brzobohatou ve věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti žalované České republice
– Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO 00006947,
zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v
Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 459.988 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 14/2012, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2016, č. j. 12 Co
309/2015-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2015, č. j. 24 C
14/2012-91, kterým nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší
soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem
dovolatel spatřuje splnění přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je
obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím
řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo
procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování
dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně,
při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní
otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného
nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit
postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013,
uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu (§ 41 odst.
2 o. s. ř.) nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání. Dovolatel nevymezil ani žádnou otázku hmotného či
procesního práva (tedy dovolací důvod) ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.
s. ř.; tento údaj je přitom taktéž obligatorní obsahovou náležitostí dovolání
(viz § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu
předsedkyně senátu