26 Cdo 3921/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně AUTOCENTRUM Ibl & Strnad spol. s r.o., se sídlem v Krupce 1, Mírové náměstí 645, IČO: 25013882, zastoupené Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 709/33, proti žalované I. I., zastoupené JUDr. Ing. Markem Andráškem, advokátem se sídlem v Teplicích, Rokycanova 379/5, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně KREDIT DĚČÍN, a.s., se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 3/3, IČO: 25014838, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 33/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 14 Co 140/2013-174, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Bc. Ladislava Kočky, advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 709/33, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. V poměru mezi žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalobkyně nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 14 Co 140/2013-174 (k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila), odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.
(ve spojení s ustanovením § 241b o.s.ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilý důvod (jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost /úplnost/ zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní názory, že je platná výpověď žalobkyně ze dne 19. srpna 2009 z nájmu žalované z tam specifikovaných nebytových prostor a pozemků a že je oprávněný nárok žalobkyně na jejich vyklizení ve smyslu ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.
prosince 2013). Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Navíc dovolatelka řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o.s.ř.), přičemž ani tuto vadu (nedostatek), pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).
K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o.s.ř. (jak to učinila dovolatelka konstatováním, že „podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné“), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26.
listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Takto nastolenému požadavku však dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť uvedla-li v dovolání pouze výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu