USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové, v právní věci žalobců a) L. B., b) E. B., c) J. K., d) A. Č., e) P. D., f) M. D., g) V. E., h) J. F., i) M. H., j) M. H., k) M. H., l) V. J., m) T. J., n) P. R., o) V. R., p) Z. K., q) S. A. M. K., r) I. K., s) L. M., t) M. M., u) P. M., v) L. M., w) J. M., x) J. N., y) H. N., z) R. N., aa) M. P., ab) S. P., ac) T. R., ad) L. S., ae) M. S., af) M. S., ag) M. S., ah) P. S., ai) P. S., aj) I. V., ak) R. V., al) A. V., am) S. V., an) M. V., ao) M. V., ap) J. V., aq) L. Z., ar) Z. Č., as) L. Č., at) D. S., au) A. D., a av) A. D., všech zastoupených JUDr. Pavlínou Vondráčkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4 – Chodově, Jarníkova 1881/2, proti žalované České republice - Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6 – Hradčanech, Tychonova 221/1,?IČO 60162694, adresa pro doručování: Legislativní a právní odbor Ministerstva obrany, Oddělení občanského a správního práva, náměstí Svobody 471, 160 01 Praha 6, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Sector s.r.o., se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Dětská 2451/25, IČO 28515501, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Zborovská 1023/21, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 114/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 17 Co 190/2023-1316, o návrhu žalobců na odklad právní moci tohoto rozsudku, takto:
Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 17 Co 190/2023-1316, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 28 C 114/2018-1242, nahradil projev vůle žalovaného, aby se žalobci uzavřel smlouvy o bezúplatném převodu a předání tam specifikovaných podílů na „pozemku parc. č. XY, zahrada, o výměře 1.440 m2, zapsaného na LV č. XY pro obec XY, k. ú. XY, v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY“ (dále jen „předmětný pozemek“) do jejich vlastnictví či společného jmění manželů (výrok
I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované a vedlejší účastnice Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 17 Co 190/2023-1316, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III) a uložil žalobcům povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek z odvolání ve výši 5.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, v jehož rámci požádali o odklad právní moci napadeného rozsudku.
4. Podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
5. Vzhledem k tomu, že z obsahu dovolání je seznatelné (zjistitelné), že bylo podáno včas, oprávněnou osobou za splnění podmínky advokátního zastoupení a neplatí pro ně žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017), Nejvyšší soud, aniž by předvídal výsledek dovolacího řízení, považoval podmínky pro odklad právní moci napadeného rozsudku za splněné. V souvislosti s právní mocí rozsudku odvolacího soudu by totiž dovolatelé mohli být závažně ohroženi na svých právech, neboť nyní již žalované a vedlejší účastnici nic nebrání v dokončení realizace převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku, a odklad právní moci se zároveň nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení. Dovolací soud proto do doby, než bude o dovolání rozhodnuto, právní moc napadeného rozsudku podle § 243 písm. b) o. s. ř. odložil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu
9. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015).
10. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, a ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, či jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019).
11. Ve světle citovaných judikatorních východisek se dovolacímu soudu nejeví závěr odvolacího soudu, podle něhož předmětný pozemek netvoří s bytovým domem jednotný funkční celek, jako zjevně nepřiměřený. Odvolací soud při své úvaze důsledně zohlednil relevantní skutkové okolnosti dané věci a svůj závěr v napadeném rozsudku logicky a přesvědčivě odůvodnil. V řízení provedené důkazy nedokládají užší propojení funkcí předmětného pozemku s bytovým domem. Takovou souvislost totiž nelze dovodit z pouhé skutečnosti, že předmětný pozemek (jako součást původní parcely označené č. XY) byl dovolatelům (jejich právním předchůdcům) propůjčen k výstavbě bytového domu, neboť zastavěné části původní parcely č. XY byly odděleny a převedeny do jejich vlastnictví.
Ani z dalších historických dokumentů pak nevyplývá, že by celý pozemek pod původním označením č. XY, či jeho část odpovídající předmětnému pozemku, měl být užíván toliko s bytovým domem, resp. že by byl nezbytný k tomu, aby bytový dům mohl plnit své funkce. Přitom naposledy uvedenou tezi podporuje jednak tvrzení samotných dovolatelů, kteří již v žalobě uvedli, že v roce 2015 obnovili historické oplocení nacházející se na předmětném pozemku, neboť na něm byla po mnoho let skládka a vyskytovali se zde bezdomovci, jednak okolnost, že v současné době je na něm zřízena veřejná komunitní zahrada M.
Nadto nelze přehlédnout, že předmětný pozemek je obklopen i jinými bytovými domy, přičemž z obsahu spisu nelze dovodit, že by s bytovým domem z jakýchkoliv příčin souvisel úžeji než s ostatními z nich. Konečně dovolací soud pokládá za potřebné zdůraznit, že judikaturu dovolacího soudu týkající se výkladu restitučních předpisů dovolatelé zjevně alespoň částečně dezinterpretují. Úspěchu ve věci, tedy bezúplatného převodu předmětného pozemku, se totiž snaží dosáhnout poukazem na důvody, které podle jimi citované rozhodovací praxe tvoří naopak překážky pro vydání pozemků soukromým osobám.
V daném případě však nejde o restituční spor. Zmíněnou judikaturu lze proto využít jako vodítko pro posouzení, zda předmětný pozemek tvoří právě s bytovým domem jednotný funkční celek, ovšem se zohledněním odlišností obou právních úprav a také individuálních skutkových okolností věci. Vyjádřeno jinak, v projednávaném případě je nutno zohlednit skutečnost, že posouzení, zda určitý komplex pozemků a staveb tvoří jednotný funkční celek (areál – tj. kupříkladu sídliště), se zcela nekryje s vyřešením otázky, zda jednotný funkční celek tvoří konkrétní pozemek s konkrétní stavbou v rámci tohoto areálu; tomuto požadavku ostatně odvolací soud rovněž dostál.
Nezbývá proto než uzavřít, že při řešení takto nastolené otázky se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
12. S přihlédnutím k charakteru některých (avšak rozsáhlých) dovolacích námitek uplatněných ve vztahu k zásadní otázce, na níž napadené rozhodnutí spočívá, tedy zda předmětný pozemek tvoří s bytovým domem jednotný funkční celek, dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Takové nezpůsobilé důvody ovšem dovolatelé rovněž uplatnili, neboť brojili jak proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu, tak proti samotnému způsobu hodnocení důkazů. Z ustálené soudní praxe přitom vyplývá, že ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nadto skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
13. Namítají-li pak dovolatelé, že odvolací soud přehlédl řadu důkazů prokazujících oprávněnost jejich nároku a že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný, nenapadají žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
14. Konečně dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelů, že dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, tedy i jeho nákladové výroky. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
15. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 10. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu