26 Cdo 4160/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce H. D., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) B. s.r.o., a 2) K. Š., o zaplacení částky 1.125.000,- Kč a částky 1.517.600,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp.zn. 3 C 71/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. listopadu 2008, č.j. 56 Co 425/2008-216, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 1.125.000,- Kč (dlužné nájemné)
a částku 1.517.600,- Kč (smluvní pokutu).
Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek dne 4. 7. 2006, č.j. 3 C 71/2002-124, byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2007, č.j. 56 Co 44/2007-148, a věc mu vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 19. 6. 2008, č.j. 3 C 71/2002-187, výrokem I. řízení vůči žalovanému 2) zastavil (pro zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu), výrokem II. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci částku 575.925,- Kč (výrok III.), ohledně zaplacení částky 549.075,- Kč žalobu zamítl (výrok IV.), stejně tak zamítl žalobu ohledně přiznání smluvní pokuty (výrok V.), a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1).
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne
20. 11. 2008, č.j. 56 Co 425/2008-216, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II. a V., ve výroku IV. jej změnil tak, že uložil žalovanému 1) zaplatit žalobci částku 231.000,- Kč, ve zbývající části výroku IV. jej rovněž potvrdil; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti výrokům, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a V.) podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce nejprve dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v části, v níž
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2). Tento výrok, ač je součástí rozsudku, však má povahu usnesení.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však rozhodnutí o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88).
Žalobce dovoláním dále napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. o zamítnutí žaloby v části týkající se smluvní pokuty, jemuž sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, který však nevyslovil závazný právní názor, v dané věci tedy nejde
o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. Dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; toliko namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení, které však blíže nespecifikuje. Ostatně – vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této části založeno na závěru, že vymáhání smluvní pokuty je v daném případě z důvodů v rozhodnutí uvedených v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč.zák. – otázka, zda výkon práva v konkrétním případě na základě zhodnocení jedinečných okolností tohoto případu je či není v rozporu s dobrými mravy, nemůže představovat otázku zásadního právního významu, neboť postrádá obecný dopad do soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003). Pokud dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že pro výše uvedený závěr nesvědčí žádný z provedených důkazů, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Přehlíží však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy,
je-li dovolání již jinak – podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 243 o.s.ř.), jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaným (dle obsahu spisu) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu byl měli právo vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu