USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou
Brzobohatou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Čelákovice
1471, se sídlem v Čelákovicích, Spojovací č. p. 1471, IČO 75011557,
zastoupeného Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem v
Plzni, Hálkova 1229/44, proti žalovaným 1. M. Š., narozenému XY, a 2. K. L.,
narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Janem Kubálkem, advokátem se
sídlem v Praze, Opatovická 159/17, o odstranění stínící techniky, vedené u
Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 360/2016, o dovolání žalovaných
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. 19 Co
107/2018-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. et Mgr. Petry Šrámkové
Harantové, advokátky se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 19 Co
107/2018-102, změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ (soud prvního
stupně) ze dne 6. 10. 2017, č. j. 7 C 360/2016-62, tak, že žalovaným uložil
povinnost do tří měsíců od právní moci rozsudku odstranit stínící techniku
(markýzu) umístěnou v prostoru nad balkonem přístupným z tam blíže
specifikované jednotky a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů.
Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c
odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem
dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s.
ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v
dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Dovolatelé vymezují přípustnost dovolání tak, že se odvolací soud při řešení
jedné (konkrétní) právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, přičemž současně namítají, že tatáž právní otázka je v
rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena rozdílně a zároveň že nebyla doposud
dovolacím soudem vyřešena. Takové vymezení přípustnosti dovolání se však
navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve
smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě
může být splněno pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti
dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně
bylo u téže právní otázky naplněno kritérium jiné [viz usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014 (proti tomuto usnesení
podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp.
zn. I. ÚS 2967/14)].
Pro úplnost lze uvést, že odkazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, přehlíží, že ani tímto způsobem nelze přípustnost dovolání
založit, neboť rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nejsou ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích § 237 o. s. ř. (srovnej např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 162/2017, ze dne
20. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3713/2017).
Odvolací soud navíc své rozhodnutí nezaložil jen na řešení otázky, zda zábradlí
balkonu je svislou či vodorovnou konstrukcí budovy a tedy společnou částí domu
[§ 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do
31. 12. 2013 (dále též jen „zákon o vlastnictví bytů“)]. Jeho rozhodnutí je
rovněž založeno na závěru (bez ohledu na to, zda zábradlí balkonu je či není
společnou částí domu), že vybudováním markýzy (stínící techniky) došlo ke změně
vzhledu domu, aniž by s tím souhlasili ostatní vlastníci jednotek (§ 13 odst. 3
zákona o vlastnictví bytů). Nebyl-li tento závěr odvolacího soudu dovoláním
zpochybněn a nemohl být proto podroben dovolacímu přezkumu, pak závěr,
odvolacího soudu, že žalovaní jsou povinni odstranit stínící techniku (markýzu)
umístěnou v prostoru nad balkonem přístupným z tam blíže specifikované
jednotky, musí (již jen z tohoto důvodu) obstát.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. 1. 2019