U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny
Brzobohaté ve věci žalobkyně Ing. H. W., zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem,
advokátem se sídlem Praha 8, Peckova 9, proti žalovanému Bytovému družstvu
občanů Vršovic, IČO 0003476, se sídlem Praha 10 – Vršovice, nám. Svatopluka
Čecha 1365/14, zastoupenému JUDr. Františkem Pavelkou, advokátem se sídlem
Praha 1, Hybernská 40, o zaplacení částky 428.054,40 Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 156/2013, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2014, č. j.
72 Co 168/2014-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 6. 2014, č.
j. 72 Co 168/2014-30, potvrdil rozsudek ze dne 16. 1. 2014, č. j. 16 C
156/2013-17, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) zamítl
žalobu na zaplacení částky 428.054,40 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech
řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, k němuž se žalovaný
nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240
odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§
241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá „oba
výroky“ napadeného rozsudku, tj. nejen jeho potvrzující výrok, ale jakoby i
nákladový výrok napadeného usnesení. Ve vztahu k tomuto nákladovému výroku však
dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – v
rozporu s ustanoveními § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani v tomto ohledu nevymezila
důvody dovolání. Dovolací soud zastává názor, že ve skutečnosti správnost
uvedeného nákladového výroku nenapadla a její dovolání tudíž směřuje pouze
proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku.
Dovolání není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č.
293/12013 Sb.) – dále opět jen „o. s. ř.“, neboť napadené rozhodnutí nespočívá
na řešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v judikatuře dovolacího
soudu řešena.
Otázkou náhrady za omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene podle §
28d zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů se Nejvyšší soud
opakovaně zabýval ve svých rozhodnutích, na něž poukázal v odůvodnění
napadeného rozsudku odvolací soud, a na závěry v nich vyjádřené lze pro
stručnost odkázat (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009,
sp. zn. 26 Cdo 2097/2007 /ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud
České republiky odmítl usnesením ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 1437/2009/).
Právní úprava obsažená v citovaném ustanovení je jednoznačná a nepřipouští jiný
výklad než ten, že náhrada za omezení vlastnického práva zřízením věcného
břemene spočívá ve zhodnocení zatížené nemovitosti. Ústavní soud České
republiky přitom považuje tuto úpravu za souladnou se stávajícím ústavním
pořádkem (viz judikatura Ústavního soudu, na niž odkázal odvolací soud); za
tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal důvod pro postup podle § 109 odst. 1 písm.
c) o. s. ř.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle § 237
o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se
souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senát