26 Cdo 4607/2008 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) RNDr. D. K., b) Bc. J. Č., c) K. M., d) L. M., e) O. D., f) P. H., g) M. Š., h) M. V. 219, i) I. V., j) A. S., k) H. Š., l) R. Š., a m) Společenství bytových jednotek bytového domu Svatý Jan 219, Ú., IČ: 2177165, všech zastoupených Mgr. Evou Tykalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalovanému STAVEBNÍK – stavební bytové družstvo, IČ: 25652541, se sídlem v Praze 5, Wassermannova 1038, zastoupenému JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 32, o vyklizení společných prostor, vedené u Okresního soudu Praha–západ pod sp. zn. 9 C 108/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2008, č. j. 31 Co 258/2008-115, takto: I. Dovolání se odmítá. II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.020,- Kč k rukám Mgr. Evy Tykalové, advokátky se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud Praha–západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 3. 2008, č. j. 9 C 108/2007-71, uložil žalovanému, aby „vyklidil místnost označenou v prohlášení vlastníka budovy, a to Stavebník – Stavební bytové družstvo, ze dne 24. 2. 2004 jako společná část domu – strojovna výtahu o výměře 34,8 m2 nacházející se ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 219, nacházejícího se na pozemku č. st. 341 o výměře 360 m 2, zapsaného pro obec Ú., katastrální území Ú., u Katastrálního úřadu, katastrální pracoviště P. na LV č. 420, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku“, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 7. 2008, č. j. 31 Co 258/2008-115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Žalobci navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (Čl. II, bod 12. tohoto zákona) - dále jen „o.s.ř.” a § 243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely. Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, řádně zastoupeným, není však přípustné.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost nezakládá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Napadený rozsudek je založen na právním názoru, že žalovanému nesvědčí právo nájmu ke strojovně výtahů, která je podle § 8 odst. 1 a 2 a § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., jímž se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), společnou částí domu, náležející do podílového spoluvlastnictví vlastníků bytových a nebytových jednotek v témže domě, určenou ke společnému užívání vlastníků jednotek.
Dům byl původně ve vlastnictví žalovaného, který prohlášením vlastníka z 23. 2. 2004 vydaným podle § 4 uvedeného zákona určil, které části domu se stanou bytovými (celkem 11) a nebytovými jednotkami (celkem 4) a které se stanou společné vlastníkům těchto jednotek – společnými částmi domu (v jejich výčtu je u strojovny výtahů uvedeno, že je v držbě a výlučném užívání vlastníka domu). Žalovaný pak převedl bytové a nebytové jednotky spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem ke společným částem domu a k pozemku, na němž se dům nachází, mimo jiné i na žalobce.
Žádná bytová ani nebytová jednotka v jeho vlastnictví nezůstala. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že smlouva o nájmu není obsažena v prohlášení vlastníka z 23. 2. 2004, neboť jde o jednostranný právní úkon žalovaného. Ani dohody o převodu jednotek a spoluvlastnických podílů ke společným částem domu, v jejichž výčtu je u strojovny výtahů pouze uvedeno, že je v držbě a výlučném užívání převodce, platné ujednání o nájmu neobsahují. Z použité formulace nelze dovodit, že jde o dvoustranný právní úkon, kterým by nabyvatel jednotky projevil vůli zřídit převodci časově neomezené právo výlučného užívání společné části domu.
Není ani jasně stanoven předmět a účel užívání, výše úplaty za užívání nebo způsob jejího výpočtu a doba užívání. K platnému uzavření nájemní smlouvy podle § 663 a násl. občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) nedošlo. Žalovaný namítá, že strojovna výtahů není nebytovým prostorem a nebylo tak třeba písemné smlouvy ani vymezení účelu užívání. Podle § 663 obč. zák. jsou náležitostmi nájemní smlouvy vymezení předmětu nájmu a jeho úplatnost.
Ani z tohoto ustanovení nevyplývá požadavek písemné formy, přičemž otázkou, zda nájemní smlouva byla uzavřena ústně, se odvolací soud vůbec nezabýval. Kromě toho předmět nájmu byl i v dohodách o převodu vlastnictví jednotek a spoluvlastnických podílů ke společným částem domu vymezen. Odvolací soud také nezjišťoval, zda vůle účastníků směřovala i k uzavření smlouvy o nájmu žalovaného ke strojovně výtahů, ačkoliv ten k tomu navrhoval i důkazy. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné namítat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Ten dovolatel také podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnil, pokud brojil proti výkladu dohod o převodu bytových a nebytových jednotek a spoluvlastnických podílů ke společným částem domu a pozemku. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, resp. zda byla smlouva vůbec uzavřena, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21.
10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2000, dále např. rozsudku z 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení z 25. 10. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1682/2003). Kromě toho dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, že žalovanému nesvědčí právo nájmu předmětné strojovny výtahů. Odvolací soud správně poukázal na to, že sám žalovaný jako vlastník domu v prohlášení z 23. 2. 2004 podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o vlastnictví bytů určil strojovnu výtahů jako společnou část domu.
Tak dohodami o převodu vlastnictví k jednotkám v domě přešla tato část domu podle § 8 zákona o vlastnictví bytů do spoluvlastnictví vlastníků jednotek v domě a jako společná část domu je podle § 2 písm. g) tohoto zákona určena k jejich společnému užívání. Je tedy obtížně představitelné, že by třetí osobě mohlo platně vzniknout právo nájmu, na základě kterého by společnou část domu výlučně užívala. Na tom nemění nic ani skutečnost, že k vymezenému technickému účelu - jako strojovna výtahů není fakticky užívána.
Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), nepřípustné dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokátky, která podala vyjádření k dovolání. Náleží jí tak odměna podle § 2 odst. 1, § 7 písm. d) ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění ve výši 1.950,- Kč, paušální náhrada hotových výdajů 13 krát 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) 7.020,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Marie Rezková předsedkyně senátu