26 Cdo 489/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněné YARIS s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích,
Krajinská 33/5, identifikační číslo osoby 26015331, zastoupené Mgr. Tomášem
Radou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, proti
povinnému J. S., pro 190 601 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem
Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, pod sp. zn. 173 EX 203/14, o
dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
26. 9. 2014, č. j. 7 Co 1464/2014-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil
usnesení ze dne 20. 5. 2014, č. j. 173 EX 203/14-11, kterým soudní exekutor
Mgr. Martin Horák, Exekutorský úřad Tábor, zamítl návrh oprávněné na zahájení
exekuce a žádnému z účastníků ani soudnímu exekutorovi nepřiznal nárok na
náhradu nákladů exekuce; dále rozhodl, že povinný nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení. Uvedl, že z rozhodčí doložky, na jejímž základě bylo vedeno
rozhodčí řízení a vydán exekuční titul (rozhodčí nález), vyplývá, že se strany
dohodly, že jejich spory bude rozhodovat rozhodce jmenovaný statutárním orgánem
Společnosti rozhodců s. r. o. a vybraný z řad advokátů zapsaných v seznamu
vedeném Českou advokátní komorou. Takové určení rozhodce však není jednoznačné
a transparentní, neboť není zřejmé, jaký statutární orgán Společnosti rozhodců
s. r. o., jaká konkrétní osoba, vybere z řad advokátů konkrétního rozhodce.
Účastníkům smlouvy nemohlo být zřejmé, jaká jsou konkrétní pravidla pro výběr
rozhodce. Výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel,
rozhodčí doložka je proto neplatná. Rozhodce tedy nebyl nadán pravomocí k
vydání rozhodčího nálezu a rozhodčí nález není vykonatelný. Při řešení
pravomoci rozhodce přitom není významné, zda nárok uplatněný v rozhodčím řízení
je nárokem z titulu obchodních vztahů či ze spotřebitelské smlouvy.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Uvádí, že
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, když došlo k nepřípustnému rozšíření aplikace judikatury
Nejvyššího soudu ve věci rozhodčích doložek, resp. v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyly stanoveny přesné hranice, za kterými si může být věřitel
jistý, že uzavíraná znění rozhodčích smluv jsou správná. Rozhodčí doložku
považuje za platnou a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Rozhodčí
doložka neodkazuje na jednací řád vydaný rozhodčí společností, ale na konkrétní
osobu (statutární orgán Společnosti rozhodců s. r. o.), která vybere rozhodce
nikoliv ze seznamu rozhodců, ale ze seznamu advokátů. Rozhodce je tak vybírán z
konkrétního seznamu osob, jenž je obecně známý a vedený nezávislou institucí. Jedná se o odlišnou situaci, než ze které vycházel Nejvyšší soud ve svém
usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, neboť v
projednávaném případě je statuární orgán při výběru rozhodce limitován seznamem
advokátů. Rozhodčí doložka navíc nevznikla ze spotřebitelské smlouvy, ale z
obchodního závazkového vztahu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího
osudu zrušil a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012,
uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal
a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí
doložky (§ 39 obč. zák.) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o
rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem
ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém
případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci
orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro
nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovodil, že zákon
o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z
důvodu, že se jeho výběr neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla
zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím
řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal. Otázkou platnosti rozhodčí smlouvy se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze
dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, uveřejněném pod číslem
35/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém uvedl, že rozhodčí
smlouva, uzavřená do 31. března 2012, určující pro řešení sporů mezi účastníky
jediného rozhodce, jenž bude jmenován předsedou dozorčí rady právnické osoby,
která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je podle
ustanovení § 39 obč. zák. neplatná, neboť takový výběr rozhodce se neuskutečnil
podle transparentních pravidel (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18.
března 2014, sp. zn. 21 Cdo 174/2014, uveřejněné pod číslem 53/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). V usnesení ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 23 Cdo 1573/2014, dále Nejvyšší
soud uzavřel, že za netransparentní způsob určení rozhodce je považován takový
způsob sjednání rozhodce, kdy rozhodce určuje právnická osoba, která není
stálým rozhodčím soudem. Není přitom podstatné, zda je rozhodce vybírán ze
seznamu osob, které jsou předem neznámé (seznam vedený právnickou osobou, která
není stálým rozhodčím soudem na jejích webových stránkách, a který se může
kdykoli změnit, či např. velmi obecný seznam advokátů vedený Českou advokátní
komorou), či zda je jmenován touto třetí osobou z osob konkrétně vyjmenovaných
v rozhodčí doložce (obdobně viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna
2014, sp. zn. 23 Cdo 3697/2013). Požadavek transparentnosti výběru rozhodce, jejíž absence má za následek
neplatnost rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce, se přitom vztahuje
na rozhodčí doložky obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv,
ale i ve vztazích mezi podnikateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 1871/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3425/2013, též nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10). Jestliže odvolací soud uzavřel, že rozhodčí doložka, podle níž má být rozhodce
určen statutárním orgánem Společnosti rozhodců s. r. o. ze seznamu advokátů,
není transparentní, je neplatná, a tedy není dána pravomoc rozhodce k vydání
rozhodčího nálezu, je takový závěr zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou
judikaturou dovolacího soudu a není přitom důvodu se od ní odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. července 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu