26 Cdo 4983/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava
Feráka v právní věci žalobkyně Mgr. M. B., Ph.D., zastoupené JUDr. Tomášem
Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, proti žalované
L. G., o zaplacení 98.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Bruntále pod sp. zn. 35 EC 1378/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. dubna 2014, č. j. 57 Co 12/2014-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (soud odvolací)
ze dne 9. 4. 2014, č. j. 57 Co 12/2014-188, kterým změnil rozsudek Okresního
soudu v Bruntále ze dne 28. 12. 2012, č. j. 35 EC 1378/2011-119, tak, že žalobu
na zaplacení 98.000,- Kč s úrokem z prodlení zamítl, a žalobkyni uložil
zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobkyně není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s.
ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné a Nejvyšší soud České
republiky ho proto podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny
jinak, napadené rozhodnutí ani nespočívá na otázkách, které by nebyly v soudní
praxi dovolacího soudu řešeny. Odvolací soud tedy správně uzavřel, že byt (dům)
po skončení nájmu lze považovat za vyklizený až tehdy, je-li pronajímateli
předán (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32
Cdo 2471/2010, usnesení téhož soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo
1340/2010), že žalovaná od nájemní smlouvy odstoupila platně - odstoupení tak
nebylo ani v rozporu s dobrými mravy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3994/2014), a implicitně vyjádřená úvaha
odvolacího soudu o možné aplikaci § 3, § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, není ani zjevně nepřiměřená, soud přitom
vycházel z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a z jeho skutkových
zjištění nelze učinit závěr, že by jednání žalované bylo v rozporu s dobrými
mravy. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp.
zn. 28 Cdo 2287/2011, není případný, neboť toto rozhodnutí vychází z jiného
skutkového stavu. Rovněž otázku možné aplikace vyhlášky č. 484/2000 Sb., (ve
znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny za zastupování
účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, po jejím
zrušení nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb., tj. od 7.
5. 2013, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013,
sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, a namítá, že řízení
u odvolacího soudu bylo postiženo vadami, navíc dovolatelka uplatnila jiný
dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Jen
pro úplnost lze dodat, že odvolací soud nepochybil, doplnil-li dokazování a
některé důkazy zopakoval (§ 213 odst. 2, 4, § 213a odst. 1 o. s. ř.), neboť
nešlo o tzv. „nepřípustné novoty“ (§ 118b o. s. ř., § 205a odst. 1, § 211a o.
s. ř.), a protože rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo věcně správné (§ 219
o. s. ř.), a nebyl ani důvod pro jeho zrušení (§ 219a o. s. ř.), musel odvolací
soud postupovat podle § 220 o. s. ř. a změnit ho. Jestliže žalovaná od počátku
řízení tvrdila, že nájemní smlouva zanikla, neboť od ní odstoupila, a proto jí
nevznikla povinnost zaplatit žalobou požadované nájemné, nemohla být
dovolatelka překvapena, že se odvolací soud platností odstoupení zabýval a měla
i dostatek prostoru vyjádřit se ke všem tvrzením žalované (což také – jak je
zřejmé z obsahu spisu – učinila).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu