26 Cdo 5068/2017-314
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté
v právní věci žalobce M. M., Ch., zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem,
advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, proti žalované
Kostelecké uzeniny a.s., se sídlem v Kostelci č.p. 60, IČO 46900411, zastoupené
JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova
745/24, o zaplacení 641.050 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Litoměřicích pod sp. zn. 25 C 483/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. května 2017, č. j. 9 Co
744/2016-278, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 9.640 Kč k rukám JUDr. Pavla Dejla, Ph.D., LL. M, advokáta se
sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobami došlými Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 7. 6. 2013 a 3. 10. 2013,
které byly usnesením uvedeného soudu ze dne 29. 7. 2014, č. j. 25 C
483/2013-72, spojeny ke společnému řízení, se žalobce domáhal, aby soud uložil
předchůdkyni žalované (společnosti Zedníček, a.s.), a poté žalované povinnost
zaplatit částku 641.050 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za nájem nemovitosti
a věcí movitých za měsíce květen až září 2013. Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 3. 2016,
č. j. 25 C 483/2013-200, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve
výši 384.630 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do
částky 256.420 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok II.),
řízení co do úroků z prodlení z částky 128.210 Kč tam specifikovaných zastavil
(výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). K odvoláním žalobce i žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací)
rozsudkem ze dne 16. 5. 2017, č. j. 9 Co 744/2016-278, zastavil odvolací řízení
o odvolání proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně a ve zbývající
napadené části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že nájemní vztah mezi
účastníky, založený nájemní smlouvou ze dne 18. 9. 2009, ve znění dodatků č. 1
a č. 2, skončil výpovědí žalované ke dni 31. 7. 2013. Při posouzení otázky
platnosti této výpovědi dospěl k názoru, že i v případě, že výpovědní důvod ve
výpovědi nebyl výslovně uveden, nezpůsobuje to její neplatnost, je-li
prokázáno, že existoval, přičemž v daném řízení byl výpovědní důvod,
spočívající v tom, že právní předchůdkyně žalované ukončila podnikání v
pronajatých prostorách, prokázán. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které není
přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud posoudil
dovoláním zpochybněnou otázku platnosti výpovědi z nájmu v souladu s ustálenou
judikaturou dovolacího soudu. Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních
předpisů (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), to je ze
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 –
dále jen „obč. zák.“. Ustálené judikatuře dovolacího soudu odpovídá jak závěr odvolacího soudu, že
absence konkrétního výpovědního důvodu (který nastal) ve výpovědi nemá za
následek její neplatnost pro neurčitost, jestliže povinnost jej uvést nestanoví
zákon ani smlouva mezi účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 750/2009), tak jeho výklad (respektující výkladová
pravidla § 35 obč. zák.) nájemní smlouvy o tom, jaká skutečnost byla jako
výpovědní důvod sjednána (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č.
75/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1491/2014, a ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 596/2015). Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak,
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu podle
ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).