26 Cdo 5580/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce statutárního města Brna, městské části Brno-střed, se sídlem v Brně, Dominikánská 2, proti žalované FONTÁNA BRNO s. r. o., se sídlem v Brně, Klobásova 85, IČO 46970410, zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 5/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2014, č. j. 15 Co 90/2014-272, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2013, č. j. 49 C 5/2010-91, jímž žalované uložil vyklidit tam specifikovaný nebytový prostor a zaplatit žalobci náklady řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu o povinnosti žalované nebytový prostor vyklidit je v konečném důsledku v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle ustálené soudní praxe (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 26 Cdo 916/2001, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3560/2010) je po skončení nájmu nájemce povinen pronajaté prostory vyklidit; ke splnění této povinnosti přitom nestačí odstranit z nich své věci (případně věci třetích osob, jimž umožnil užívání prostor). Vyklizení v sobě zahrnuje též jejich odevzdání pronajímateli tak, aby k nim měl volný přístup a mohl s nimi dále nakládat (např. odevzdáním klíčů; není zapotřebí „protokolárního předání“).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se nezabýval případným prodlením žalobkyně (zda chtěla předmětné prostory předat, zda řádně oznámila, kdy k odevzdání prostor dojde a zda jí žalobkyně poskytla při předání prostor součinnost), jednak tak činí především zpochybněním správnosti skutkových zjištění soudu, tedy prostřednictvím dovolacího důvodu, který od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a jednak je závěr o
případném prodlení žalobkyně s převzetím předmětných prostor pro právní posouzení této věci nevýznamný. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že předmětné prostory užívá dovolatelka po skončení nájmu bez právního důvodu a že je žalobkyni nepředala (skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat – viz § 241a odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na tato zjištění je proto správný závěr odvolacího soudu, že se žalobkyně důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva.
Tvrzené prodlení žalobkyně s převzetím prostor by mohlo být významné z hlediska povinností, které jí tím mohly vzniknout – např. hrazení nákladů či škody žalované, které by s prodlením žalobkyně souvisely, apod., nikoliv však ve vztahu k závěru, zda má žalovaná prostory vyklidit. Ostatně, i kdyby se žalobkyně nedostavila k předání prostor v termínu určeném žalovanou, mohla svou povinnost splnit jinak (např. složením do úřední úschovy, zasláním klíčů, apod.). K tvrzení žalované, že prostory již vyklidila, nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť se jedná o nové skutečnosti, které nelze podle § 241a odst. 6 o.
s. ř. v dovolání uplatnit.
Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§ 237, § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. června 2016 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu