26 Cdo 5593/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v
exekuční věci oprávněné Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v
Praze 10, Vinohradská 3218/169, IČO 49241397, zastoupené Mgr. Petrem Olejárem,
advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, proti povinné J. W., L., pro
peněžité plnění, vedené u soudního exekutora JUDr. Miloslava Zwiefelhofera,
Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 462/14, o dovolání soudního
exekutora, zastoupeného JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem se sídlem v
Klatovech, Plánická 171, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.
října 2015, č. j. 9 Co 963/2015-77, takto:
Dovolání se odmítá.
Soudní exekutor napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě (odvolacího
soudu) ze dne 29. 10. 2015, č. j. 9 Co 963/2015-77, jímž změnil jeho usnesení
ze dne 5. 6. 2015, č. j. 144 EX 462/14-71, tak, že se celé vymožené plnění
vydává insolvenční správkyni povinné.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu. Podle ní je soudní exekutor povinen vydat do majetkové
podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení jím v exekuci vymožené
plnění bez odpočtu nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod č. 32/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázka, zda je soudní exekutor povinen vydat výtěžek exekuce do majetkové
podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení bez odpočtu nákladů exekuce,
není ani dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak tvrdí dovolatel).
Poukazuje-li dovolatel na to, že se Nejvyšší soud touto problematikou v
minulosti již zabýval (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20
Cdo 3845/2011), přehlíží, že danou otázku toto rozhodnutí věcně neřeší, ani
nevykládá ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve
znění pozdějších přepisů. V dané věci totiž dospěl dovolací soud k závěru, že
dovolání není podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 přípustné,
a proto ho – aniž by se mohl vyslovit k správnosti napadeného rozhodnutí -
odmítl. Toto rozhodnutí proto nemůže být v rozporu s citovaným rozhodnutím R
32/2015. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání
byla nyní posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle ustanovení § 243c odst. 1
věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu