26 Cdo 573/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobců a) Ing. F. S., b) H. Š., oba zastoupeni advokátkou, proti žalovanému
I. U., zast. advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u
Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 4/2003, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2005, čj. 18 Co 325/2005-166,
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2005, čj. 18 Co 325/2005-166, a
rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 12. 2004, čj. 4 C
4/2003-118, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech
k dalšímu řízení.
Okresní soud v Klatovech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 12.
2004, čj. 4 C 4/2003-118, přivolil k výpovědi z nájmu bytu I. kategorie, o
velikosti 4 + 1, který se nachází v domě čp. 43 v R., kat. území S., kterou
dali žalobci žalovanému s tím, že nájemní vztah k bytu skončí uplynutím 3
měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem měsíce následujícího po
právní moci rozsudku, a dále žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit
a vyklizený předat žalobcům do 15 dnů od zajištění přiměřeného náhradního bytu,
který může ležet i mimo obec R. – S., ne však dále než 20 km od této obce
(výrok I. až III. rozsudku). Ve výroku IV. soud prvního stupně žalobcům uložil
společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 32.246,- Kč v den zajištění
náhradního bytu a ve výroku V. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit
žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 19.567,- Kč v den
zajištění náhradního bytu.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 8. 2005, čj. 18 Co
325/2005-166 potvrdil výroky I. až III. rozsudku soudu prvního stupně a změnil
výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobcům uložil povinnost
nahradit žalovanému stěhovací náklady ve výši 15.372,- Kč do 3 dnů od vyklizení
bytu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před
soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobci jsou
spoluvlastníky domu čp. 43 v R. – S., v němž se nachází předmětný byt. Žalovaný
je nájemcem tohoto bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 24. 9. 2001. Žalobci
dali žalovanému výpověď z nájmu bytu podle ust. § 711 odst. 1 písm. a) obč.
zák. ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“) s tím, že byt
potřebuje žalobce a) pro sebe a žalobkyně b) pro žalobce a). Žalobce a) je
soukromě hospodařícím rolníkem, hospodaří na farmě S. a provozní zázemí farmy
nemůže užívat jako byt, neboť nejde o byt v právním smyslu. Žalobci též nemají
žádný volný byt v domech, jichž jsou spoluvlastníky, a byt uvolněný manžely P.
žalobce nepronajímá, užívá ho jeho syn T. S., který ho dal do podnájmu V. H.
dle smlouvy o podnájmu ze dne 15. 5. 2005.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že výpovědní důvod uvedený v ust. § 711
odst. 1 písm. a) obč. zák. byl naplněn. Odvolací soud dále přisvědčil
žalovanému, že podle ust. § 712 odst. 2 obč. zák. má právo na přiměřený
náhradní byt a s ohledem na místní poměry (v obci R. nejsou volné byty) se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že bytová náhrada může ležet i mimo
danou obec, a to do vzdálenosti 20 km.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že při určení výše náhrady za
stěhovací náklady (§ 711 odst. 3 obč. zák.) je třeba tyto náklady přiznat na
základě volné úvahy soudy, neboť jejich výše není v době rozhodování známa. Z
nabídek stěhovacích firem považoval za přiměřenou výši těchto nákladů částku
15.372,- Kč a s ohledem na to změnil příslušný výrok soudu prvního stupně.
výroky I. až III. rozsudku soudu prvního stupně) s tím, že dovolání je
přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a bylo podáno z důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že za zásadní právní otázku
považuje to, zda v případě přivolení k výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 711
odst. 1 písm. a) obč. zák., nejde-li o služební byt, může být jako přiměřený
náhradní byt zajištěn byt v jiné obci, než ve které se nachází byt vyklizovaný,
a domnívá se, že soudy obou stupňů věc posoudily v rozporu s rozhodovací praxí
Nejvyššího soudu. Tento soud v rozhodnutí ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo
605/2001, vyslovil názor, že zajištění náhradního bytu mimo obec, v níž je byt
vyklizovaný, přichází v úvahu jen za splnění podmínek, které stanoví zákon v §
712 odst. 2, 4. věta, § 713 odst. 1, 3. věta obč. zák. a obě tato
ustanovení se týkají služebních bytů. Předmětný byt takovým bytem není a ani
nebyl.
Dovolatel dále v dovolání nesouhlasil s věcnou argumentací odvolacího soudu,
zejména uvedl, že tento soud se měl zabývat objektivní dostupností bytů v obci
R., a to nikoliv jen ve S., která je částí obce R., ale v celé obci R. a dále
se měl zabývat nejen dostupností bytů ve vlastnictví obce, ale i bytů ve
vlastnictví jiných vlastníků v dané obci. Podle dovolatele odvolací soud nevzal
v úvahu žalovaným předložený výsledek sčítání lidu, z něhož vyplývá, že v obci
R. je téměř 100 bytů trvale neobsazených. V souvislosti s tím pak dovolatel
pokládá za právně významné další otázky, a to zda pro zjištění dostupnosti
náhradního bytu v určité obci je rozhodující stav v této obci nebo pouze v
jedné z jejich částí, v níž se nachází vyklizovaný byt, a zda při zjišťování
objektivní dostupnosti náhradního bytu je rozhodné pouze to, kolik takových
bytů má ve vlastnictví obec, nebo zda je rozhodný počet všech bytů bez ohledu
na jejich vlastníka.
Dovolatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a
zároveň navrhuje, aby dovolací soud podle ust. § 243 o.s.ř. odložil
vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
Žalobci se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo
podáno včas osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel
je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud v souladu se svou ustálenou
praxí nerozhodoval.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí
ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné, a to
proto, že odvolací soud sice usnesením ze dne 3. 9. 2003, čj. 18 Co
383/2003-58, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 2. 2003, čj. 4 C
4/2003-39, z toho důvodu, že tento soud vycházel z nesprávně zjištěného
skutkového stavu, a proto při dalším rozhodování – rozsudek ze dne 15. 12.
2004, čj. 4 C 4/2003-118 – nebyl soud prvního stupně vázán právním názorem
odvolacího soudu.
Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání dle ust. § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., z něhož, jak to vyplývá z obsahu dovolání, dovolatel
přípustnost dovolání vyvozuje.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Přitom podle 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/)
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata
se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým
dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím
lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není
jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a
odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s
výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro
úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či
nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž
řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
V projednávané věci dovolatel především za zásadní právní otázku považuje to,
zda v případě přivolení k výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 711 odst. 1 písm. a)
obč. zák., nejedná-li se o služební byt, lze jako přiměřený náhradní byt
zajistit byt v jiné obci, a je toho názoru, že soudy obou stupňů věc posoudily
v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
V ustanovení § 712 odst. 2 věty první obč. zák. je náhradní byt definován jako
byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování
nájemce a členů jeho domácnosti; tato podmínka musí být splněna ve všech
případech, kdy je povinnost k vyklizení vázána na zajištění náhradního bytu.
Používá-li pak ustanovení § 712 odst. 2 věty druhé obč. zák. pojem
„přiměřeného náhradního bytu“, který charakterizuje jako byt, jenž musí být
podle místních podmínek zásadně rovnocenný (co do rozlohy, kvality a
vybavenosti) bytu vyklizovanému, nelze než dovodit, že náhradní byt nikoli
přiměřený může být – při zachování hlediska stanoveného v § 712 odst. 2 větě
první obč. zák. – menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený než byt
vyklizovaný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2000, sp. zn.
26 Cdo 2896/99, ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 605/2001, uveřejněné v
publikaci Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu, ASPI Publishing, Praha,
2003, č. 252). Možnost zajistit „náhradní byt v jiné obci“ předjímaná
ustanovením § 712 odst. 2 věty čtvrté obč. zák. se s povahou bytu (jeho
vlastnostmi, jejichž souhrn musí zajišťovat lidsky důstojné ubytování nájemce a
členů jeho domácnosti) nepojí, jejím prostřednictvím je slevováno jen z
požadavku na polohu (umístění) bytu v téže obci (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1287/98, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura 2/2001, pod č. 29). Zajištění náhradního bytu mimo obec, než je byt
vyklizovaný, přichází proto v úvahu jen za splnění podmínek, které stanoví
zákon v ustanovení § 712 odst. 2 větě čtvrté, § 713 odst. 1 větě třetí obč.
zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 605/2001).
Zajistit náhradní byt mimo obec, v níž se nachází vyklizovaný byt, lze tedy v
případě, skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodu uvedeného
v § 711 odst. 1 písm. b) obč. zák. (nájemce přestal pro
pronajímatele pracovat a pronajímatel potřebuje služební byt pro jiného
nájemce, který pro něho bude pracovat) a shledá-li soud pro tento postup důvody
zvláštního zřetele hodné (§ 712 odst. 2, 4. věta obč. zák.). Podobně může soud
v případě smrti nájemce služebního bytu nebo po rozvodu jeho manželství popř.
opuštění společné domácnosti nájemcem) v odůvodněných případech rozhodnout, že
pozůstalému manželovi, popř. osobám uvedených v ust. § 706 odst. 1 obč. zák.,
lze mj. zajistit náhradní byt i mimo obec, než je vyklizovaný byt (§ 713 odst.
1 obč. zák.).
Pokud odvolací soud (i soud prvního stupně) dospěl k závěru, že za daného
skutkového stavu náleží žalovanému přiměřený náhradní byt, který může ležet i
mimo obec, v níž se nachází vyklizovaný byt, je jeho právní posouzení věci v
rozporu s hmotným právem a výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu
S ohledem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je proto dovolání přípustné a
je zároveň důvodné, neboť věc byla soudy obou stupňů nesprávně právně posouzena
a proto nezbývá, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a vzhledem k tomu, že
stejnou vadou trpí i rozhodnutí soudu prvního stupně, je třeba zrušit i toto
rozhodnutí.
Dalšími námitkami dovolatele směřujícími proti věcné argumentaci odvolacího
soudu (dostupnost bytů v obci R., popř. v části obce S., a to vč. dostupnosti
bytů různých vlastníků), které jsou svojí povahou polemikou se zjištěným
skutkovým stavem věci, popř. nedostatky při jeho zjišťování, se dovolací soud s
ohledem na zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů již nezabýval, neboť tyto
námitky jsou s ohledem na vyslovený právní názor nerozhodné, popř. je může
dovolatel uplatnit při novém projednání věci.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání shledal přípustným a důvodným,
rozhodl podle ust. § 243b odst. 2 o.s.ř. tak, že dovoláním napadené rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil včetně souvisejících výroků o nákladech řízení a
vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno toto rozhodnutí, platí i pro
rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b dost. 3, 2. věta o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v
novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, 2. věta o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2006
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu