26 Cdo 683/2024-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Aloise Ondrouška, se sídlem v Horním Újezdě 148, IČO 14620693, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti žalovanému L. J., zastoupenému Mgr. Lukášem Stočkem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, o nahrazení projevu vůle a zaplacení 69 843 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 182/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 10. 2023, č. j. 69 Co 105/2023-74, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 897 Kč, k rukám Mgr. Lukáše Stočka, LL.M., MBA, advokáta se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce se domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalovaného s uzavřením tam specifikované pachtovní smlouvy a aby mu žalovaný zaplatil náhradu škody ve výši 69 843 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení. Tvrdil, že žalovaný se ve smlouvě o smlouvě budoucí pachtovní ze dne 23. 9. 2015 (dále jen „Smlouva“) zavázal nejpozději do 30. 9. 2020 uzavřít s žalobcem pachtovní smlouvu, svůj závazek však nedodržel.
2. Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 10. 2022, č. j. 11 C 182/2021-44, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného (výrok I) i žalobu o zaplacení částky 69 843 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 69 Co 105/2023-74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný od Smlouvy odstoupil přípisem ze dne 18. 5. 2022 pro prodlení žalobce zaplatit sjednaný rezervační poplatek za rok 2020 splatný nejpozději do 31. 12. 2020. Měl za to, že byly naplněny předpoklady pro odstoupení od smlouvy pro podstatné i nepodstatné porušení smlouvy ve smyslu § 1977 a § 1978 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a současně neshledal důvod k závěru o nepoctivosti jednání žalobce či o zneužití práva podle § 8 o. z. Jelikož Smlouva byla zrušena odstoupením, nemůže se žalobce domáhat splnění závazku v ní sjednaného ani náhrady škody.
5. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněné otázky odstoupení od smlouvy a jeho souladu s dobrými mravy odvolací soud vyřešil v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
6. V rozsudku velkého senátu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023, Nejvyšší soud vysvětlil, že při podstatném prodlení dlužníka záleží na věřiteli, zda od smlouvy odstoupí za podmínek pro podstatné prodlení (§ 1977 o. z.), nebo pro nepodstatné prodlení (§ 1978 a 1979 o. z.). Marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu podle § 1977 o. z. věřitel ztrácí možnost odstoupit od smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení. Pokud prodlení dlužníka stále trvá, může věřitel i nadále od smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Oznámí-li v takovém případě dlužníku, že odstupuje od smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastanou teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku poskytnuta ke splnění povinnosti. Její běh počíná okamžikem, kdy se odstoupení dostalo do dispoziční sféry dlužníka.
7. V projednávané věci měl žalobce zaplatit rezervační poplatek za rok 2020 nejpozději do 31. 12. 2020 a jestliže jej nezaplatil, dnem 1. 1. 2021 se ocitl v prodlení. I kdyby prodlení se zaplacením rezervačního poplatku bylo možno považovat za porušení smluvní povinnosti podstatným způsobem ve smyslu § 1977 o. z., odstoupil-li žalovaný od Smlouvy až přípisem ze dne 18. 5. 2022, tedy po více než 17 měsících od počátku prodlení, neodstoupil ve lhůtě bez zbytečného odkladu a v intencích shora uvedeného rozhodnutí tak ztratil možnost odstoupit od Smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení. Jelikož ale prodlení žalobce se zaplacením rezervačního poplatku nadále trvalo, mohl žalovaný i nadále od Smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Protože přípisem ze dne 18. 5. 2022 oznámil žalovanému, že odstupuje od Smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastaly teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být žalobci poskytnuta ke splnění povinnosti. S ohledem na výši rezervačního poplatku (903 Kč) může být takovou přiměřenou lhůtou maximálně 30 dnů (srovnatelně se lhůtou běžně poskytovanou dlužníkům k úhradě ceny zboží či služeb podle § 1963 o. z.). Odstoupení od Smlouvy bylo žalobci doručeno dne 20. 5. 2022, přiměřená lhůta ke splnění povinnosti zaplatit rezervační poplatek marně uplynula nejpozději dne 20. 6. 2022 (srov. § 607 o. z.) a teprve poté nastaly účinky odstoupení od Smlouvy.
8. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v závěru, že správnost úvah odvolacího soudu, zda podle konkrétních skutkových okolností daného případu je právní jednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580, 588 o. z.), lze v dovolacím řízení zpochybnit jen tehdy, jsou-li tyto úvahy z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřené. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2541/2021, a v něm citovanou judikaturu).
9. O takové (zjevně nepřiměřené) úvahy však v posuzované věci nešlo. Odvolací soud, byť odkázal na § 8 o. z., v rámci své úvahy zvážil všechny rozhodné okolnosti a vycházel přitom z konkrétních skutkových zjištění v dané věci, zejména přihlédl k tomu, že v prodlení s plněním svých smluvních závazků byly obě strany, tj. jak žalobce, tak žalovaný. Žalobce měl možnost odvrátit účinky odstoupení od Smlouvy tím, že by v přiměřené lhůtě počítané od jeho doručení, zaplatil dlužný rezervační poplatek, této možnosti však nevyužil. Za této situace nelze dovodit, že by jednání žalovaného dosáhlo takové intenzity, aby mohlo odůvodnit závěr o neplatnosti jeho odstoupení od Smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.
10. Pro úplnost lze dodat, že na další žalobcem formulované otázce, „zda soud může nahradit projev vůle budoucího propachtovatele uzavřít pachtovní smlouvu, ke které se smluvní strany zavázaly ve lhůtě do 30.9.2020 a současně sám dotvořit obsah pachtovní smlouvy tak, že budoucímu pachtýři uloží povinnost zaplatit budoucímu propachtovateli rezervační poplatek za rok 2020, jehož splatnost nastala dne 31.12.2020 (dle smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 23.9.2015) a tímto způsobem spravedlivě uspořádat poměry účastníků v souladu se zásadou pacta sunt servanda“, napadené rozhodnutí nezáviselo, a jejím prostřednictvím tak nemůže být založena přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13).
11. Dovolatel sice napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, proti výroku o nákladech řízení by však dovolání nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
12. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 24. 9. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu