26 Cdo 742/2023-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce D. L., bytem XY, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČO: 47115971, o zaplacení částky 87.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 35/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2022, č. j. 14 Co 297/2022-150, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce (pojistník) se domáhal, aby mu žalovaná (pojistitelka) zaplatila částku 87.000,- Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) z titulu pojistného plnění ze smlouvy o životním pojištění č. 055748641, jíž s ní uzavřel dne 7. dubna 2018 (dále jen „Pojistná smlouva“). Žalobu odůvodnil tvrzením, že při příležitostném paraglidingu, který provozoval 22. dubna 2019, utrpěl tam specifikovaný úraz (resp. úraz s trvalými následky), na nějž se – podle něj – vztahuje pojištění založené Pojistnou smlouvou, že žalovaná mu na tuto škodní událost dosud vyplatila pouze částku 31.500,- Kč, ačkoli mu z titulu pojistného plnění měla poskytnout částku podstatně vyšší, a že v současnosti jeho nárok na pojistné plnění vůbec neuznává a dokonce požaduje vrácení již vyplacené částky.
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. června 2022, č. j. 9 C 35/2021-107, žalobu zamítl (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok III.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 2022, č. j. 14 Co 297/2022-150, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dovolatel), zastoupený advokátem, včasné dovolání, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů není přípustné podle § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 25. dubna 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, uveřejněném pod č. 3/2019 časopisu Soudní judikatura, na nějž odkázal i dovolatel v dovolání, přijal a odůvodnil závěr, že podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět.
Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu z 31.
října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 15. července 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019, či usnesení Nejvyššího soudu z 9. září 2021, sp. zn. 26 Cdo 1578/2021, a z 3. května 2022, sp. zn. 26 Cdo 3504/2021 /ústavní stížnosti podané proti těmto usnesením odmítl Ústavní soud usneseními z 9. listopadu 2021, sp. zn. IV. ÚS 2674/21, a z 25. srpna 2022, sp. zn. III. ÚS 1902/22/). Nynější právní úprava tedy opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy – důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník (srov. zejména ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.
prosince 2013), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob (viz usnesení Nejvyššího soudu z 22. listopadu 2022, sp. zn. 26 Cdo 2745/2022). V daném případě šlo o výklad ujednání (písemné) Pojistné smlouvy, podle něhož bylo v rámci sjednaného úrazového pojištění standardně (tj. bez dalšího) pojištěno provozování (mimo jiné i) paraglidingu pouze na příležitostné úrovni (zahrnující volnočasové aktivity, zážitkové akce a podobné aktivity vykonávané příležitostně v rámci zaměstnání, to vše při nepravidelném tréningu a bez účasti v soutěžích), a nikoli již na úrovni amatérské (vyznačující se pravidelným tréningem a účastí v soutěžích nejvýše na krajské úrovni nebo v soutěžích pro širokou veřejnost) či úrovni nejvyšší (do níž spadalo provozování sportu na jakékoli úrovni, které je převážným zdrojem příjmů); provozování paraglidingu na amatérské a nejvyšší úrovni žalovaná neumožňovala ani připojistit.
S přihlédnutím k obsahu citovaného smluvního ujednání a k dalším zjištěným okolnostem dovolací soud nepokládá v tomto konkrétním případě za zjevně nepřiměřený názor, že dovolatelův úraz při provozování paraglidingu na zjištěné (minimálně amatérské) úrovni nebyl pojistnou událostí, i když si jej způsobil mimo rámec účasti v konkrétní soutěži (závodu), účastnil-li se v době trvání pojištění (prokazatelně) soutěží v paraglidingu. Z odůvodnění napadeného rozsudku totiž vyplývá, že uvedený právní názor je výsledkem interpretace dotčeného ujednání Pojistné smlouvy, při níž odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše citovanými výkladovými pravidly, od nichž není důvod se odchýlit.
V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že sporné ujednání předně vyložil nejen prostředky gramatickými, ale zejména i prostředky logickými. Jeho výklad v tomto směru se pak jeví jako rozumný a z logického hlediska jediný udržitelný. Zabýval se přitom i úmyslem účastníků vyplývajícím z Pojistné smlouvy, a to aniž se opomenul vypořádat rovněž s poznatky, jež v tomto ohledu vyplynuly z výpovědí slyšených svědkyň (K. Š. a V. N.). Je tudíž evidentní, že usiloval o výklad Pojistné smlouvy zohledňující všechny relevantní souvislosti, tedy o výklad podávající komplexní a ucelený náhled na danou situaci.
Vzhledem k tomu lze proto pokládat za nepřípadnou dovolatelovu námitku, že provedl pouze „izolovaný výklad smluvních podmínek“, v důsledku čehož pak Pojistná smlouva „nemohla být hodnocena komplexně, dle jejího skutečného obsahu, skutečného úmyslu smluvních stran a okolností, za kterých byla uzavřena (jak byly žalobci pojistné podmínky vyloženy)“. S přihlédnutím k obsahu dovolání pak zbývá jen dodat, že interpretační pravidlo, podle něhož v pochybnostech o obsahu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele nejpříznivější (viz § 1812 odst. 1 o.
z.), nelze využívat k tomu, aby smluvní ujednání byla vyložena účelově v rozporu se zjevně projevenou vůlí stran, resp. aby byla výkladem zcela přetransformována ve prospěch spotřebitele (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 22. února 2022, sp. zn. 33 Cdo 3238/2021), jak se o to ve skutečnosti pokoušel dovolatel v projednávané věci. Lze uzavřít, že odvolací soud vyložil sporné ujednání Pojistné smlouvy v intencích pravidel pro výklad právních jednání zakotvených v § 555 a násl. o. z., přitom se neodchýlil ani od závazných pravidel pro výklad spotřebitelských smluv a respektoval rovněž zásady pro interpretaci právních jednání formulované v ustálené soudní praxi (nevyjímaje z toho ani nálezy Ústavního soudu, na něž poukázal dovolatel v dovolání).
Za tohoto stavu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu