26 Cdo 758/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Roberta Waltra v
právní věci žalobkyně I. K., zast. advokátem, proti žalovaným 1/ M. S., 2/ Ing.
A. S., 3/ I. S., o povinnost k předání bytu ve stavu způsobilém k řádnému
užívání, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí
pod sp.zn. 12 C 234/97, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 28.6.2002, č. j. 56 Co 76/2002-175, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
stavu způsobilém k řádnému užívání, zamítl. Dále odvolací soud rozhodl o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně naposledy
podáním ze dne 26.4.2001 změnila žalobu tak, že požadovala, aby žalovaní byli
zavázáni společně a nerozdílně předat žalobkyni shora uvedený byt ve stavu
způsobilém k řádnému užívání. Takto navrhovanou změnu žaloby připustil soud
prvního stupně usnesením ze dne 4.5.2001, č. j. 12 C 234/97-144. Poté soud
prvního stupně rozhodl tak, že dle ustanovení § 687 odst. 1 obč. zákoníku je
nárok žalobkyně na předání bytu ve stavu způsobilém k užívání oprávněný.
Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně neztotožnil. Žalobkyni
byl na základě rozhodnutí o přidělení bytu z 27.6.1986, dohody o užívání bytu z
1.9.1986 a protokolu o převzetí bytu přidělen do užívání výše uvedený soubor
místností v domě č. p. 169 v R. Předmětný byt žalobkyně opustila v roce 1996 v
souvislosti se započatými pracemi na renovaci domu, kdy došlo k odpojení vody,
plynu a elektřiny, vůči žalovaným neuplatnila žádný z nároků podle § 698 odst.
1, 2, 3, popř. podle § 691 obč. zákoníku a namísto toho žádala předání bytu ve
stavu způsobilém k řádnému užívání. Takto formulovaným petitem žaloby je soud
vázán, avšak žaloba nemůže obstát.
Dále odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že Okresní soud ve Vsetíně
pravomocným rozsudkem ze dne 29.2.1996, č. j. 8 C 763/95-58, založil právo
žalobkyně na zajištění přiměřeného náhradního bytu za předmětný byt. Žalobkyni
proto podle § 712a obč. zákoníku náležejí práva v rozsahu odpovídajícím
ustanovením § 687 až 699 obč. zákoníku a přiměřeně práva podle § 700-702 odst.
1 obč. zákoníku. Tyto nároky však nejsou nárokem na „předání původního bytu“,
ohledně něhož bylo soudem přivoleno k výpovědi z nájmu. Tato povinnost již byla
splněna v roce 1986 a není dán právní důvod, aby tatáž povinnost (k předání
bytu ve stavu způsobilém k řádnému užívání) opakovaně zatěžovala pronajímatele,
kdy nájemce o své vůli na čas byt opustí a následně usiluje o návrat do bytu.
Nároky žalobkyně na zajištění práva na bydlení v předmětném bytu jsou nároky
jiné povahy, které lze uplatnit např. ve sporu o zajištění plného a nerušeného
výkonu práv spojených s užíváním bytu a v takovémto případném sporu by bylo
nutné řešit, zda žalobkyně opustila předmětný byt dobrovolně, či k tomu byla
donucena okolnostmi na straně žalovaných (viz rozsudek NS sp.zn. 26 Cdo 829/98,
Soudní judikatura č. 21/98).
Podle odvolacího soudu lze právo na to, aby vlastník domu trpěl užívání bytu
bývalou nájemkyní do doby zajištění bytové náhrady, uplatnit u soudu. Realizaci
tohoto práva přiznaného pravomocným rozsudkem nelze odmítat s poukazem na
neexistenci kolaudace souboru místností, které představují v tomto případě
předmětný byt (viz rozsudek NS sp.zn. 22 Co 1853/2000, Soudní rozhledy č.
6/2002).
Odvolací soud s ohledem na uvedené proto změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, jak je uvedeno shora, když jinak právně hodnotil zjištěný skutkový stav.
Dovoláním ze dne 18.10.2002 napadla žalobkyně výše uvedený rozsudek odvolacího
soudu s tím, že přípustnost dovolání je dána podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. a/ o.s.ř. a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že řízení bylo postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř.).
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že žalobou doručenou soudu dne
30.10.1997 se domáhala odstranění stavebně technických závad v předmětném bytě.
Podáním z 20.2.2001 se dále dovolatelka domáhala zajištění plného a nerušeného
výkonu práv spojených s užíváním bytu, tedy umožnění vstupu do bytu, předání
klíčů a umožnění v bytě bydlet. Žalobní petit vymezila tak, že požadovala
zpřístupnění bytu. Návrh tohoto žalobního petitu považoval soud prvního stupně
za nejasný, neurčitý a nevykonatelný a proto dovolatelku vyzval k doplnění
podání. V podání ze dne 12.3.2001 dovolatelka upravila žalobní petit a
požadovala vyklizení bytu. Výzvou z 23.3.2001 soud prvního stupně žalobkyni
opět vyzval k doplnění žaloby, neboť navrhovaný petit podle tohoto soudu
neodpovídal skutkovým tvrzením. Poté dovolatelka formulovala petit na povinnost
předat byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a soud prvního stupně ho
považoval za určitý, srozumitelný a vykonatelný.
Dovolatelka je toho názoru, že v žalobě požadovala zajištění plného a
nerušeného výkonu práv spojených s užíváním bytu a tuto povinnost nelze
odtrhnout od povinnosti předat byt nájemci ve stavu způsobilém k řádnému
užívání. Povinnost předat byt ve stavu způsobilém k užívání není podle
dovolatelky povinností jednorázovou a neužívá-li nájemce byt z důvodu
stavebních úprav prováděných pronajímatelem, je povinností pronajímatele po
provedení oprav byt nájemci opět předat. Pokud skutkovým tvrzením dovolatelky
neodpovídal zvolený petit na předání bytu, měla být odvolacím soudem poučena o
procesní povinnosti uvést žalobní návrh do souladu s předpisem hmotného práva,
a to zvláště za situace, kdy okresní soud svou poučovací povinnost splnil a
považoval naposledy změněný petit za odpovídající skutkovým tvrzením. Podle
judikatury Nejvyššího soudu je petit formulovaný jako zpřístupnění bytu
považován za určitý, jasný, srozumitelný a vykonatelný (např. rozhodnutí NS
sp.zn. 26 Cdo 833/2000 ze dne 20.2.2002). Dovolatelka tak byla postupem
okresního soudu donucena k jiné formulaci procesního nároku, který vedl k
zamítnutí žaloby.
Podle názoru dovolatelky spočívá rozhodnutí odvolacího soudu z uvedených důvodů
na nesprávném právním posouzení věci a řízení je též postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto navrhuje, aby
dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu
prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejprve
posoudil dovolání dovolatelky podle ustanovení § 240 odst. 1, § 241 a § 242a
odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo
dovolání též sepsáno.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je v daném případě přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/
o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3, první věty o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v § 229 odst.
1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady),
popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když
nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 2 druhá věta o.s.ř.). Tzv.
zmatečnostní vady nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci dovolací soud
neshledal.
V dovolání dovolatelka uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 o.s.ř.).
Z obsahového vymezení dovolacích důvodů v dovolání vyplývá, že dovolatelka
zejména brojí proti postupu soudu prvního stupně, který jí podle ustanovení §
43 odst. 1 o.s.ř. vyzýval k odstranění neurčitosti návrhu žalobního petitu, tj.
k jiné formulaci procesního nároku (petitu) a takto formulovaný petit poté
odvolací soud vedl k zamítnutí žaloby, aniž by odvolací soud dovolatelku poučil
o procesní povinnosti uvést žalobní návrh do souladu s hmotným právem.
Dovolací soud ze spisového materiálu zjistil, že žalobkyně se žalobou ze dne
23.10.1997 nejprve domáhala mj. vybudování stěny se vstupními dveřmi, zapojení
systému vytápění bytu na zdroj tepla, obnovení dodávky vody a plynu do bytu.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne
28.4.1999, č. j. 12 C 2134/97-54, zamítl žalobu, aby žalovaní byli zavázáni k
výše uvedenému.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.6.2000, č. j. 13 Co 1132/99-102,
uvedený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. V odůvodnění rozsudku odvolací soud mj. uvedl, že vyvstává otázka
určitosti a vykonatelnosti v žalobě označených požadavků (petitu), a to zda u
všech jednotlivých požadavků jde o nárok na zajištění plného a nerušeného
výkonu práv spojených s užíváním bytu ve smyslu § 687 odst. 1 obč. zákoníku
nebo o požadavek na odstranění závad bránících řádnému užívání bytu ve smyslu §
691 obč. zákoníku.
Okresní soud ve Vsetíně poté usnesením ze dne 21.12.2000, čj. 12 C 234/97-120,
vyzval žalobkyni, aby do jednoho měsíce od doručení výzvy doplnila zejména
návrh žalobního petitu tak, aby obsahoval takové určité a konkrétně označené
povinnosti, která by soud mohl převzít do výroku svého rozhodnutí, a dále
okresní soud podrobně rozvedl, v čem je nutné žalobu (petit) doplnit.
V podání ze dne 20.2.2001, které bylo doručeno Okresnímu soudu ve Vsetíně dne
21.2.2001, doplněným podáním ze dne 27.2.2001, žalobkyně mj. uvedla, že
žalovaní jí brání v přístupu do sporného bytu, žalobu opírá o ustanovení § 687
odst. 1 obč. zákoníku, podle něhož je povinností pronajímatele zajistit nájemci
plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Vzhledem k tomu žalobkyně
navrhovala, aby soud žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně
zpřístupnit žalobkyni byt nacházející se v 2. patře domu čp. 169 v R., nám. T.,
a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22.2.2001, č. j. 12 C 234/97-129,
doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne 2.8.2001, byla žalobkyně opět
vyzvána, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení doručila soudu doplnění
svého podání, které je neurčité, a to zejména v návrhu žalobního petitu tak,
aby byla jasně, srozumitelně, určitě a po stránce materiální vykonatelně
stanovena povinnost, která má být žalovaným uložena; bližší poučení usnesení
neobsahovalo.
Na základě této výzvy žalobkyně v podání ze dne 19.3.2001 doplnila svoji žalobu
o nový návrh žalobního petitu, který formulovala tak, že žalovaní jsou povinni
společně a nerozdílně vyklidit předmětný byt, a to do 15 dnů od právní moci
rozhodnutí.
Okresní soud ve Vsetíně, po obdržení posléze uvedeného podání, žalobkyni
přípisem ze dne 27.3.2001, doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne 29.3.2001,
v souvislosti s rozhodováním o připuštění změny žaloby žalobkyni vyzval, aby
žalobu doplnila o skutková tvrzení, kterým by odpovídal návrh žalobního petitu
(vyklizení bytu).
Žalobkyně v podání ze dne 26.4.2001 popsala skutkový stav sporu a jeho vývoj,
počínaje rozhodnutím o přidělení bytu ze dne 26.7.1986, pokračujíc rozsudkem
Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29.2.1996, č. j. 8 C 763/95-58, o přivolení k
výpovědi z nájmu předmětného bytu a jeho vyklizení po zajištění přiměřeného
náhradního bytu, přechodným opuštěním bytu žalobkyní v roce 1996 z důvodu
vybourání stěny vstupních dveří, odpojení přívodu vody, elektřiny, plynu a
tepla pronajímateli, žalobou žalobkyně na uložení povinnosti odstranit závady v
bytě a po jejich odstranění, aby se mohla do bytu vrátit, tj. uložení
povinnosti žalovaným vpustit žalobkyni do bytu, byt zpřístupnit a předat klíče.
K této poslední výzvě soudu dále uvedla, že k předmětnému bytu má podle
ustanovení § 712a obč. zákoníku postavení jako nájemce. Práva a povinnosti
nájemce a pronajímatele jsou určeny ustanovením § 687 odst. 1 obč. zákoníku a
pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému
užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním
bytu. Proto za uvedené situace nazvala požadovanou povinnost povinností byt
vyklidit a jejím skutkovým tvrzením odpovídá povinnost žalovaných předat
předmětný byt žalobkyni ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Vzhledem k tomu
žalobkyně navrhla, aby soud žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně
předat žalobkyni předmětný byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání, a to do 3
dnů od právní moci rozhodnutí.
Usnesením ze dne 4.5.2001, č. j. 12 C 234/97-144, Okresní soud ve Vsetíně
připustil znění žaloby tak, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a
nerozdílně předat žalobkyni předmětný byt ve stavu způsobilém k řádnému
užívání, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Soud prvního stupně a poté i odvolací soud (a to rozsudkem, který je napadán
dovoláním) rozhodoval o takto vymezeném petitu žaloby.
Dovolatelka, jak již bylo uvedeno výše, brojí mj. proti nesplnění poučovací
povinnosti odvolacího soudu, popř. proti postupu soudu prvního stupně, který jí
v rámci poučovací povinnosti dovedl až k formulaci žalobního návrhu (petitu),
který odvolací soud vedl k zamítnutí žaloby.
Pokud dovolatelka soudům vytýká nesplnění popř. nedostatky v plnění poučovací
povinnosti ohledně změny (úpravy) žalobního petitu, uplatňuje tím dovolací
důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., podle něhož lze namítat,
že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení § 5 o.s.ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich
procesních právech a povinnostech. Soud je tedy povinen účastníky poučit, jaká
práva jim přiznávají a jaké povinnosti ukládají procesněprávní předpisy, jak je
nutno procesní úkony provést, popř. jak je třeba odstranit vady procesních
úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Rámec poučovací
povinnosti již přesahuje návod, co by měl nebo mohl účastník v dané věci dělat;
jde tedy jen o pomoc účastníkovi, aby mohl dát stanoveným způsobem najevo, co
je v řízení jeho úmyslem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27.6.1996,
sp.zn. 2 Cdon 661/96, publikováno v Soudní judikatuře č. 2/98).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. je soud povinen účastníka řízení vyzvat,
aby podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je
nesrozumitelné nebo neurčité, bylo opraveno nebo doplněno; zároveň účastníka
poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní návrh, petit) je mj. nesprávný
tehdy, pokud vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažených, je
nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné a převzetí takového petitu do výroku
rozhodnutí soudu by vedlo k tomu, že by rozhodnutí nebylo po stránce materiální
vykonatelné.
Pokud je žalobní návrh (petit) přesný, určitý a srozumitelný, není důvodem k
postupu podle § 5 a § 43 odst. 1 o.s.ř. okolnost, že žalobě nelze vyhovět
proto, že nemá oporu v hmotném právu. Takové poučení by totiž bylo v rozporu s
ústavně zakotveným principem rovnosti účastníků řízení, neboť by soud poskytl
účastníku na úkor druhé strany sporu nikoli poučení o procesních vadách žaloby,
nýbrž poučení o důvodech, pro které ji nelze vyhovět (viz např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997, sp.zn. 3 Cdon 344/96, publikovaný v Soudní
judikatuře č. 3, roč. 1997).
V posuzované věci je zřejmé, že žalobkyně v podání ze dne 26.4.2001, na základě
výzvy soudu prvního stupně ze dne 27.3.2001, ve které byla vyzvána, aby žalobu
doplnila o skutková tvrzení, kterým by odpovídal její návrh žalobního petitu
(vyklizení bytu žalovanými), navrhla jiný petit, a to aby soud uložil žalovaným
povinnost společně a nerozdílně předat žalobkyni předmětný byt ve stavu
způsobilém k řádnému užívání.
Ze spisu vyplývá, že žalobkyni na základě rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně
ze dne 29.2.1996, č. j. 8 C 763/95-58, k předmětnému bytu svědčilo právo
bydlení dle ustanovení § 712a obč. zákoníku a vyklizení bytu žalobkyní bylo
podmíněno zajištěním přiměřeného bytu. Žalobkyni jako osobě, jejíž nájem k
předmětnému bytu skončil, tak nadále náležela práva v rozsahu odpovídajícím
ustanovení § 687 až 699 obč. zákoníku a přiměřeně ustanovení § 700 až 702 odst.
1 obč. zákoníku.
Podle ustanovení § 687 odst. 1 obč. zákoníku, které se uplatní, jak bylo
uvedeno výše, na práva žalobkyně k předmětnému bytu, je pronajímatel (žalovaní)
povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit
nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu.
Hmotnému právu za současného skutkového stavu neodpovídá žalobkyní naposledy
navržený petit, neboť, jak správně uvedl odvolací soud, tato povinnost, tj.
předat byt, byla splněna již v roce 1986.
Z uvedeného je zřejmé, že naposledy navržený žalobní petit (předat žalobkyni
předmětný byt), o němž soudy obou stupňů rozhodovaly, je přesný, určitý a
srozumitelný. Proto nebyl nadále dán důvod k postupu dle ustanovení § 5 o.s.ř.
a § 43 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni vyzývat k opravě či doplnění žaloby. Na tomto
závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že tomuto žalobnímu návrhu nemohlo být,
jak bylo uvedeno výše, vyhověno, neboť takovýto nárok žalobkyně nevyplývá z
hmotného práva.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že zákonem stanovená poučovací povinnost
byla splněna a nedošlo tak k porušení ustanovení § 5 o.s.ř., popř. § 43 odst. 1
o.s.ř. a uplatněný dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
tak není dán. Pro úplnost je třeba uvést, že poučovací povinnost soudu nikterak
nezmenšuje odpovědnost účastníka, popř. jeho zástupce za jeho procesní úkony v
řízení.
Pokud dovolatelka v dovolání uplatnila i dovolací důvod dle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, je z obsahu
dovolání zřejmé, že tento dovolací důvod spojovala především s jí tvrzenými
nedostatky v plnění poučovací povinnosti soudy. Pokud jde o hmotněprávní
posouzení jí uplatněného nároku, je z výše uvedeného patrné, že odvolací soud
posoudil věc podle ustanovení § 712a obč. zákoníku a § 687 odst. 1 obč.
zákoníku správně. Tento dovolací důvod není tedy dán.
Dovolací soud dovolání, vzhledem k tomu, že není důvodné, bez jednání podle §
243a odst. 1 a § 243b odst. 2 o.s.ř., zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.
s ohledem na to, že žalovaným dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, tak, že
žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu