26 Cdo 792/2022-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v exekuční věci oprávněného hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, proti povinným 1) R. M., narozenému XY, a 2) J. M., narozené XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem se sídlem v Drahelčicích, Husova 386, vyklizením bytu, vedené u soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 101 Ex 03650/19, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. 23 Co 169/2021-162, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 14. 7. 2021, č. j. 23 Co 169/2021-162, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 4. 2. 2021, č. j. 78 EXE 10056/2019-84, kterým zamítl návrh povinných na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2019, č. j. 78 EXE 10056/2019-24, k vymožení povinnosti vyklidit byt, podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 5. 2019, č. j. 7 C 113/2018-43, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, č. j. 54 Co 296/2019-57.
Dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť otázku aktivní legitimace oprávněného posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Povinní tvrdí, že právo z exekučního titulu přešlo z oprávněného na Bytové družstvo Výhled Černý most, který se stal novým vlastníkem domu, v němž se nachází vyklizovaný byt; přehlíží však, že i když zpravidla na nového vlastníka přejde právo na vyklizení bytu (domu), nemusí to tak být vždy.
K podání žaloby na vyklizení nemovitosti je aktivně věcně legitimován především vlastník věci (§ 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“); stejný nárok však může uplatnit i kvalifikovaný držitel (§ 1043 o. z.), detentor (§ 1044 o. z.), případně nájemce (§ 2211 o. z.) - stejně jako tomu bylo i za účinnosti předešlé právní úpravy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2720/2004, rozsudek téhož soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1588/2020, uveřejněný pod číslem 83/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Oprávněný sice již není vlastníkem předmětného bytu, jako v době vydání exekučního titulu, je však nyní jeho nájemcem, je tak i nadále nositelem práva domáhat se vyklizení povinných, které mu svědčí z exekučního titulu. Nejvyšší soud proto dovolání povinných podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu