26 Cdo 862/2023-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce L. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) "TRISIA, a. s. - KD Třinec, Náměstí Svobody 526, 739 61 Třinec", a 2) "M. B., IČO XY“, o nejasné podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10067/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 13 Co 392/2022-375, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 13 Co 236/2022-268, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 1. 6. 2022, č. j. 32 Nc 10067/2022-189, jímž odmítl „návrh žalobce datovaný 11. 3. 2022 a doručený Obvodnímu soudu pro Prahu 2 datovou schránkou dne 11. 3. 2022“, návrh „na vydání předběžného opatření vůči žalovanému 1), který je uveden na str. 11 podání žalobce ze dne 25. 4. 2022, doručeného Obvodnímu soudu pro Prahu 2 datovou schránkou dne 26. 4. 2022“, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 32 Nc 10067/2022-305, rozhodl, že žalobci se s ohledem na zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva osvobození od soudních poplatků nepřiznává (výrok I.) a jeho žádost o ustanovení zástupce zamítl (výrok II.). K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 12.
12. 2022, č. j. 13 Co 392/2022-375, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku II. ve správném znění s tím, že se zamítá žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 4. 1. 2023 – nezastoupen advokátem – dovolání, doplněné podáním ze dne 7. 2. 2023, v němž mj. uvedl, že „nemáme na platby právníka ani na platby soudních poplatků a proto tedy trváme na projednání dovolání i bez právního zástupce, případně ustanovení soudem….“.
Soud prvního stupně nepoučoval žalobce o nedostatku povinného zastoupení ani jej nevyzýval k úhradě soudního poplatku, neboť na základě předchozího postupu žalobce v tomto i jiných řízeních měl za to, že lze předpokládat, že by tyto úkony a rozhodování o nich vedlo ke zjevně neúčelnému a nekonečnému řetězení opravných prostředků. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který podle položky 23 bodu 2 a 8 Sazebníku poplatků, jež tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., činí 4.000 Kč.; není přitom významné, zda je dovolání přípustné – podle § 238 odst. 1 písm. i), j) o.
s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. Soud prvního stupně ani dovolací soud v daném případě dovolatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). Protože žalobce soudní poplatek nezaplatil, ačkoliv si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, Nejvyšší soud dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Mínil-li svým podáním ze dne 7. 2. 2023 žalobce mimo jiné podat opětovnou žádost o osvobození od soudního poplatku, nelze přehlédnout, že podání objektivně nepřípustného dovolání představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (§ 30, § 138 odst. 1 o.
s. ř.), nejsou tak splněny podmínky pro jeho osvobození od placení soudních poplatků.
Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost dovolatele zaniká (viz § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.