26 Cdo 987/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie
Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P., zastoupené advokátkou , proti
žalovanému Z. F., zastoupenému advokátem , o žalobě na obnovu řízení, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 548/2003, o dovolání žalovaného
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2006, č. j. 23 Co
396/2006-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyni se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2006, č. j.
23 Co 396/2006-40, potvrdil ve věci samé usnesení ze dne 26. dubna 2006, č. j.
19 C 548/2003-29, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního
stupně“) zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod
sp. zn. 28 C 24/2000; současně citované usnesení změnil ve výroku o nákladech
řízení účastníků
a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud přisvědčil
soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení
ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vyslovil přesvědčení,
že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam „s ohledem na jeho
věk
a zdravotní stav“. V návaznosti na to popsal svůj zdravotní stav, uvedl, že
dovolání by nepodával, pokud by šlo jen o zaplacení dlužného nájemného, a
zdůraznil, že dlužné nájemné již uhradil, přestože – z důvodů popsaných v
dovolání – nesouhlasil s jeho výší. Namítl, že s ohledem na jeho věk a
zdravotní stav „není možné provést exekuci vyklizením bytu bez náhrady na
ulici, aby se stal bezdomovcem“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání především ztotožnila s právním posouzením
věci soudy obou stupňů, poté zrekapitulovala průběh řízení ve věci sp. zn. 28 C
24/2000 Obvodního soudu pro Prahu 4 a zdůraznila, že „pokud by žalovaný nájemné
řádně platil, nemuselo dojít k této situaci“. Navrhla, aby dovolání bylo
odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241
odst. 1 a 4 o.s.ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení §
241a odst. 1 o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného
prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání
lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237
až § 239 o.s.ř.
Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/, 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost
dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit
žádnému
z tam vyjmenovaných případů.
Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení § 237
o.s.ř. platí obdobně (§ 238 odst. 2 o.s.ř.).
Ustanovení § 238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením
vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v § 237 o.s.ř.
(včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o.s.ř.).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a/
o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci
samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu
prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu
řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003,
sp. zn. 29 Odo 270/2003, uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003
časopisu Soudní judikatura).
Dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení
s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., neboť napadené usnesení není
usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením
bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.
Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst.
1 písm. c/ o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního
významu.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata
se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým
dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen
důvod podle
§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod,
kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
Námitky dovolatele po obsahové stránce nesměřují k řešení právní otázky, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Jde totiž o námitky skutkové
(takové námitky nelze v případě přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm.
a/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. úspěšně uplatnit –
viz výklad shora), které se navíc – s přihlédnutím k jejich obsahu (§ 41 odst.
2 o.s.ř.) – upínají k vyhovujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci
sp. zn. 28 C 24/2000, popřípadě k rozsudku, jímž odvolací soud tento rozsudek
potvrdil, a nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu. Dovolatel tak
přehlédl, že je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 238 odst. 1
písm. a/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být
pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní skutková námitka (navíc
námitka, která se netýká napadeného rozhodnutí, nýbrž se vztahuje k rozhodnutí,
které bylo napadeno žalobou na obnovu řízení). Přitom k tzv. zmatečnostním
vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3
o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li
dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však
takové vady přípustnost dovolání nezakládají; jsou právně významné pouze z
hlediska žaloby pro zmatečnost (§ 229 a násl. o.s.ř.).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze
žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, a proto
dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.),
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 150 o.s.ř. Důvody hodné
zvláštního zřetele (§ 150 o.s.ř.), pro něž úspěšné žalobkyni výjimečně
nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení, spatřuje zejména v osobních,
zdravotních a sociálních poměrech žalovaného. Přitom má také za to, že uvedený
nákladový výrok se nijak nepříznivě neprojeví v majetkových poměrech žalobkyně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu