26 Nd 109/2022-843
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve
věci žalobkyně V. D., bytem XY, zastoupené JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D.,
advokátkou se sídlem v Brně, Drobného 324/72, proti žalovaným 1/ B., b. d., se
sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem v
Brně, Hostinského 2282/4, 2/ Š. S.,, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Peterem
Mrázikem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, a 3/ O. K., bytem XY,
zastoupené Mgr. Alešem Krochmalným, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova
943/9, o určení neplatnosti smlouvy o převodu, vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 30 C 134/2016, o návrhu žalobkyně na odklad právní moci rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 19 Co 51/2021-780,
Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
10. listopadu 2021, č. j. 19 Co 51/2021-780, se zamítá.
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. června 2020, č.
j. 30 C 134/2016-644, ve znění usnesení ze dne 13. listopadu 2020, č. j. 30 C
134/2016-668, zamítl: výrokem I. žalobu na určení, že žalobkyně byla ke dni 14.
září 2006 výlučnou nájemkyní tam specifikované bytové jednotky (dále jen
„byt“), výrokem II. žalobu na určení, že žalobkyně je ke dni vydání tohoto
rozsudku výlučnou nájemkyní bytu, a výrokem III. žalobu na určení, že smlouva
kupní ze dne 21. dubna 2016, kterou byl převeden byt, uzavřená mezi prodávající
žalovanou 2/ a kupující žalovanou 3/, je neplatná; současně rozhodl o nákladech
řízení účastníků a státu (výroky IV., V., VI. a VII.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne
10. listopadu 2021, č. j. 19 Co 51/2021-780, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil ve výrocích I., II., III. a VII. (výrok I.) a zrušil ve výrocích IV.,
V. a VI. a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení
(výrok II.).
Proti výroku I. citovaného rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné
dovolání, domáhaje se – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle §
241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele
provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) – zrušení rozsudků soudů
obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podáním ze
dne 15. února 2022 požádala o odklad právní moci dovoláním napadeného
rozhodnutí.
Podle § 243 písm. b) o.s.ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i
bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně
ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než
účastníka řízení.
V projednávané věci Nejvyšší soud neshledal důvod pro odklad právní moci
dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť rozsudkem odvolacího soudu žalobkyně
není závažně ohrožena na svých právech. Vyjádřeno jinak, toto rozhodnutí nemá
do její právní sféry žádný bezprostřední nepříznivý dopad, jemuž by bylo možno
čelit odkladem právní moci zmíněného rozhodnutí. Argumenty uplatněné
dovolatelkou rovněž nedokládají závažné ohrožení jejích práv, jelikož smyslem
odkladu právní moci není ovlivnění průběhu a výsledků jiných řízení, v němž má
účastník všechny možnosti obrany včetně dovolání a jejichž výsledek nyní nelze
předjímat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 6. listopadu 2018, sp. zn.
25 Cdo 1818/2018 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl
Ústavní soud usnesením z 10. prosince 2019, sp. zn. II. ÚS 2131/19/).
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud návrh na odklad právní moci napadeného
rozhodnutí zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 3. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu