26 Nd 118/2023-611
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) I. D., narozené XY, bytem XY, b) L. N., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Veronikou Grebeňovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 3072, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, IČO 00025429, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 14 C 251/2015, o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Olomouci uplatněné žalobci v řízení o námitce podjatosti proti soudci Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. Nco 1/2023, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Eustasie Rutarová, JUDr. Lenka Dopitová a JUDr. Magdalena Vinklerová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. Nco 1/2023.
žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci odvolání, o kterém je vedeno řízení u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 69 Co 376/2022. Žalobci vznesli námitku podjatosti (viz podání na č. l. 393 a 421) soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci Mgr. Jaromíra Synka, JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové, jimž podle rozvrhu práce příslušelo ve věci rozhodnout. V uvedených podáních žalobci namítali podjatost rovněž dalších soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, mj. také soudce Mgr. Jana Nováka. O zmíněné námitce podjatosti rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 12. 2022, č. j. Nco 36/2022-461, tak, že první dva jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedení u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 69 Co 376/2022 a že soudkyně Mgr. Martina
Telcová je vyloučena z projednávání a rozhodnutí téže věci. Místo vyloučené soudkyně Mgr. Martiny Telcové byl podle § 15 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v souladu s platným rozvrhem práce k projednání věci určen soudce Mgr. Jan Novák. Následně byla Vrchnímu soudu v Olomouci věc předložena (č. l. 559) k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce Mgr. Jana Nováka. Podle rozvrhu práce přísluší o této námitce podjatosti rozhodnout senátu 4 Cmo ve složení JUDr.
Eustasie Rutarová, JUDr. Lenka Dopitová a JUDr. Magdalena Vinklerová. Věc je vedena pod sp. zn. Nco 1/2023. Podáním datovaným 9. 2. 2023 (č. l. 560) vznesli žalobci námitku podjatosti shora uvedených soudkyň Vrchního soudu v Olomouci. Věc byla proto předložena Nejvyššímu soudu, a to spolu s vyjádřením k námitce podjatosti dotčených soudkyň senátu 4 Cmo, které shodně uvedly, že nemají žádný vztah k projednávané věci ani k účastníkům a že jim není známa žádná skutečnost, která by byla důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.
Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č.
3, ročník 2000, pod číslem 33, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyň Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Eustasie Rutarové, JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Magdaleny Vinklerové. Nevyšlo najevo nic, co by nasvědčovalo tomu, že tyto soudkyně mají k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o.
s. ř. Co se týče námitek žalobců, že dotčené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci se v minulosti prokazatelně podílely na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces, lze konstatovat, že ač jsou tyto námitky expresivně vylíčené, žalobci neuvádějí žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly svědčit o tom, že soudkyně, jejichž nepodjatost je v řízení posuzována, mají poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, pro který je důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci uvedené ve výroku tohoto usnesení, jimž podle rozvrhu práce přísluší ve věci rozhodnout, nejsou v souzené věci vyloučeny z jejího projednávání a rozhodnutí. Žalobci však své výhrady směřují i vůči řadě dalších soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování ve věci. Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu.
Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti jiným soudcům soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.