26 Nd 211/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.
ve věci žalobkyně S. P., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. t., za
účasti Š. W., jako vedlejší účastnice na straně žalované, o ochranu osobnosti,
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 20/99 a u Vrchního soudu v
Praze pod sp. zn. 1 Co 85/2003, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v
Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila
Říhová, JUDr. N. Ž., Mgr. D. J., JUDr. J. M. a Mgr. M. K. nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp.
zn. 1 Co 85/2003.
Ve shora uvedené věci vznesla vedlejší účastnice Š. W. námitku podjatosti vůči
všem soudcům Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, rozhodujícího pod
sp. zn. 1 Co 85/2003 o odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2002, č. j. 36 C 20/99-203. Po poučení,
že je nutno námitku a její důvody konkretizovat ve vztahu ke shora jmenovaným
soudcům, kteří jsou podle rozvrhu práce určeni k projednávání této věci,
vedlejší účastnice uvedla, že proto, aby soudce byl vyloučen z projednávání
věci, nemusí být jeho podjatost prokázána, ale postačí, když lze mít
pochybnosti o jeho nepodjatosti. Nestrannost tedy nejenže musí být dána, ale
musí být vnímána zvenčí třetími osobami. Dle jejího názoru tomu tak v případě
soudců Vrchního soudu v Praze není. Žalobkyně je soudkyní, která soudí od r.
1956, a to převážně v P. Má proto na soudce pražských soudů řadu osobních a
profesních vazeb, neboť s nimi buď pracovala u stejného sudu, nebo
přezkoumávala jejich rozhodnutí, popřípadě oni přezkoumávali její rozhodnutí..
Na Vrchním soudu působí její blízký přítel JUDr. J. L., jakož i JUDr. V. S. a
JUDr. M. J., kteří v dané věci vypovídali jako svědkové. JUDr. S. se navíc
podílel na projednávání jedné z kauz, která je předmětem tohoto sporu, a je též
předsedou Vrchního soudu v Praze, takže soudci tohoto soudu jsou na něm
profesně závislí. Není vyloučeno, že soudkyně F., Ř. a Ž. působily na Městském
soudu v Praze nebo u jiného pražského soudu a mohou mít k žalobkyni již předem
vytvořený vztah, protože mohou přezkoumávat rozhodnutí, na kterých se žalobkyně
jako soudkyně Městského soudu v Praze podílí. Závěru o jejich podjatosti ve
prospěch žalobkyně údajně nasvědčuje i to, že v rozhodnutí, které již v této
věci vydaly, se podrobně zabývaly tvrzeními žalobkyně obsaženými v jejím
odvolání, zatímco opomíjely argumenty žalované a vedlejší účastnice. Sama
žalobkyně navrhla, aby tuto věc neprojednával Městský soud v Praze, protože zde
působí řadu let jako soudkyně. Dále vedlejší účastnice poukazovala na to, že v
době, kdy probíhalo kárné řízení proti ní, které jako předsedkyně kárného
senátu vedla žalobkyně, zároveň probíhalo kárné řízení proti žalobkyni a že
JUDr. L. až k námitce vedlejší účastnice přiznal, že je přítelem žalobkyně, na
druhé straně však kárný senát pod jeho předsednictvím nevyhověl její námitce,
že je v rozporu se zákonem, aby řídil kárný proces proti ní a přezkoumával
rozhodnutí vypracované žalobkyní jako jeho přítelkyní. Kárný senát pod
předsednictvím JUDr. L. pak zamítl všechny její námitky týkající se vad kárného
řízení vedeného žalobkyní. Dle názoru vedlejší účastnice jsou všichni soudci
Vrchního soudu v Praze z uvedených důvodů vyloučeni z rozhodování této věci,
která by měla být přikázána k rozhodnutí Vrchnímu sudu v Olomouci.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen
„Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze se
sdělením, že podle rozvrhu práce je příslušný rozhodovat o námitce podjatosti
soudců odvolacího soudu senát Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Z. F.,
JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž., zastupováním tohoto senátu je pověřen senát ve
složení Mgr. D. J., JUDr. J. M. a Mgr. M. K.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce
(přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§ 16 odst. 1 věta první o. s.
ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Je sice pravda, že k vyloučení soudce není třeba, aby byla prokázána jeho
podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli
subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být
dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde.
Především je třeba zdůraznit, že z podnětu námitky podjatosti lze předpoklady
pro vyloučení soudců zkoumat pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v
úvahu, že budou věc dle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat. Je tudíž
nadbytečné zkoumat, jaký vztah mají k žalobkyni, popřípadě k věci, ostatní
soudci příslušného soudu. Proto jsou irelevantní námitky ohledně toho, zda a
jaký vztah k žalobkyni či k věci mají soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. L.,
JUDr. S. a JUDr. J., popřípadě všichni ostatní soudci tohoto soudu. Je tak
rovněž bezpředmětné zabývat se otázkou vztahu soudce JUDr. L. k žalobkyni a
správností jeho postupu v kárném řízení vedeném se žalobkyní a s vedlejší
účastnicí.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných šesti soudců Vrchního soudu v Praze, nikdo
z nich nemá žádný poměr k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a
nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by je vylučovaly z projednání a
rozhodování této věci. JUDr. F. JUDr. M. a JUDr. K. nikdy nebyli soudci
Městského sudu v Praze, JUDr. Ř. byla soudkyní tohoto soudu v letech 1978 až
1984 a JUDr. Ž. v letech 1993 až 1995, obě však nepřišly se žalobkyní do
osobního kontaktu.
Vedlejší účastnice neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. § 15a odst.
3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k
pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců. Její
hypotetické tvrzení („není vyloučeno, že …“) o možných osobních vazbách mezi
těmito soudci a žalobkyní není nikterak konkretizováno ani doloženo, a není
tedy důvod nevěřit vyjádření jmenovaných soudců, že takové vazby neexistují.
Samotná okolnost, že žalobkyně je soudkyní, že tedy ve své dlouholeté praxi
mohla s některými z těchto soudců přijít do pracovního kontaktu, není důvodem
pro jejich vyloučení. Dle ustálené judikatury soudů pouhý běžný kolegiální
vztah mezi soudci, spočívající v tom, že se navzájem znají, že pracovali či
pracují u téhož soudu, nebo že přezkoumávají navzájem svá rozhodnutí,
nezakládá poměr předpokládaný ustanovením § 14 odst. 1 o.s.ř., tak jak byl výše
vyložen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.5.2001 sp. zn. 4 Nd
114/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck
pod č. C 466). Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že by zde byly skutečnosti,
jež by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem
ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich
zástupcům).
Pokud pak vedlejší účastnice dovozuje důvod podjatosti ze skutečnosti, že senát
složený z výše jmenovaných soudkyň se v předchozím zrušujícím rozhodnutím
podrobně zabýval tvrzeními žalobkyně obsaženými v jejím odvolání, zatímco
opomíjel argumenty žalované a vedlejší účastnice, je třeba uvést, že podle § 14
odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce z rozhodování nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Pro úplnost lze
poznamenat, že nelze spatřovat nic neobvyklého v tom, že pokud se senát
vrchního soudu zabýval věcí z podnětu odvolání žalobkyně, vypořádával se ve
svém rozhodnutí především s jejími odvolacími námitkami.
Konečně okolnost, že žalobkyně sama navrhla přikázání věci zahájené u Městského
soudu v Praze, jehož je soudkyní, jinému soudu prvního stupně z důvodu
vhodnosti (§ 12 odst. 2 o.s.ř.) a jejímu návrhu bylo vyhověno, rovněž nezakládá
důvod pochybovat o podjatosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že
soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž., Mgr. D.
J., JUDr. J. M. a Mgr. M. K. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2004
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu