26 Nd 360/2025-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce V. Ž., zastoupeného JUDr. Janem Salmonem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, proti žalovaným 1) N. Ch. P., 2) K. P., a 3) R. P., všem zastoupeným Mgr. Jiřím Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Skřivanova 337/7, o 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 425/2023, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu,
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 425/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
1. U Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 50 Cm 425/2023 vedeno řízení, v němž se žalobce domáhá po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobce podáním ze dne 15. 3. 2025 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Praze s odůvodněním, že dovršil věku 80 let, trpí „řadou onemocnění, které mu ztěžují možnost pohybu“, jeho bydliště je v Praze, cesta k soudu v Brně je pro něho „mimořádně obtížná“, neboť by musel cestovat z Prahy „dlouhé hodiny“, hrozí mu „uvíznutí v koloně či dopravní nehoda“. Přikázání věci Městskému soudu v Praze považuje za „hospodárné“.
3. Žalovaní v řízení naopak navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Ostravě; o této jejich žádosti již bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2025, č. j. Ncd 3/2025-214, rozhodnuto tak, že věc se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje.
4. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
5. Nejvyšší soud (jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána) dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu splněny nejsou.
6. Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé - v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Především jde o takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Situace, kdy některý účastník nemá bydliště (sídlo) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště (u právnické osoby sídlem) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 26 Nd 155/2024).
8. V posuzovaném případě žalobce v návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze neuvedl relevantní skutečnosti, jež by dokládaly hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci u zmíněného soudu. Jeho tvrzené důvody jsou toliko paušální, obecné, netvrdí (ani nedokládá) takovou jejich konkrétní podobu a intenzitu, jež by mu měly znemožňovat řádnou účast v řízení u věcně a místně příslušného soudu. Žalobce se jednání u tohoto soudu může účastnit prostřednictvím svého zástupce, případně může být účast jeho samého - jeho výslech proveden s využitím videokonferenčního zařízení (§ 122 odst. 2 o. s. ř.). Dopravní spojení mezi hlavním městem Prahou a krajským městem Brnem představující vzdálenost cca 200 km je přitom prostředky hromadné dopravy osob (vlak, případně autobus) frekventované a spolehlivé [jak se podává z jízdních řádů dopravců, např. České dráhy a.s., RegioJet a.s. či FlixBus (Flix SE)]; jinými slovy dopravní dostupnost Brna z Prahy je dostatečná. Rovněž hledisko ekonomické zátěže spojené s dosažením místně příslušného soudu by se v případě přikázání věci Městskému soudu v Praze pouze více přesunulo ze žalobce na žalované (jejichž zástupce má sídlo v Brně); delegace by proto nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků.
9. Řečeno jinak, důvody uváděné žalobcem pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
10. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, proto návrhu žalobce, aby věc byla podle § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázána Městskému soudu v Praze, nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu