26 Nd 406/2024-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Richter + Frenzel s.r.o., se sídlem v Praze 9, U Technoplynu 1572/1, IČO 61852325, zastoupené JUDr. Jaroslavou Vodáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 843/4, proti žalované PK building & engineering s.r.o., se sídlem v Brně, Lidická 700/19, IČO 07378505, zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 525/33, o zaplacení 175.530 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 131/2024, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu,
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 131/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 175.530 Kč s úroky z prodlení. Městský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2023, č. j. 43 C 32/2022-50 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2024, č. j. 74 Co 90/2023-63), vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jako soudu místně příslušnému podle dohody účastníků o výlučné prorogaci ve smyslu § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
2. Podáním ze dne 6. 8. 2024 žalovaná navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnila tím, že zástupci obou účastníků mají své sídlo v Brně, jednání před soudem v Praze by znamenalo zbytečné zvýšení nákladů a větší časovou zátěž. Projednání věci Městským soudem v Brně by bylo efektivnější i z hlediska provádění důkazů, v Brně mají bydliště i žalobkyní navržení (případně i případní další) svědci či zaměstnanci klíčoví pro objasnění sporu, nachází se tam i většina dokumentů a fyzických důkazů. Rovněž sama žalobkyně (i přes existenci prorogační doložky) podala žalobu u tohoto soudu, přikázáním věci by tak byla respektována její svobodná volba, předešlo by se zbytečným nákladům a zajistil se efektivnější průběh řízení, což je v souladu se zásadou procesní ekonomie.
3. Žalobkyně s delegací Městskému soudu v Brně nesouhlasila, návrh považovala pouze za procesní obstrukci (byť připustila, že v obecné rovině lze s projednáváním věci u Městského soudu v Brně souhlasit) a navrhla proto, aby Obvodní soud pro Prahu 9 nepřekládal věc k rozhodnutí Nejvyššímu soudu, ale aby sám návrh na přikázání věci zamítl (odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 201/2008). Zdůraznila také, že podle judikatury skutečnosti uváděné žalovanou nelze považovat za důvody pro přikázání věci jinému soudu.
4. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
5. Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé – v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Především jde o takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSCR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. V nyní projednávané věci podmínky pro takový mimořádný postup splněny nejsou. Skutečnost, že některý z účastníků řízení či jeho zástupce nemá sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu a musí proto překonat mezi svým sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost nebo že cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009). Ani sama skutečnost, že v řízení může být nutné provést výslech svědků, jež bydlí či sídlí mimo obvod (místně příslušného) soudu, rovněž není důvodem pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu svědci žijí či mají sídlo (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, či ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 22 Nd 210/2016), tím spíše za situace, kdy žalobkyně s přikázáním věci Městskému soudu v Brně nesouhlasí. Ostatně případný výslech svědků může být proveden též s využitím videokonferenčního zařízení nebo prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 ve spojení s § 39 o. s. ř.).
7. Závěrem je třeba zdůraznit, že místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 založili sami účastníci (při znalosti svých poměrů) sjednáním prorogační doložky.
8. Nejvyšší soud (jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána) proto dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu splněny nejsou, a návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu