27 Cdo 1237/2024-414
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, jako insolvenční správkyně dlužnice Agrar Handel s. r. o., se sídlem v České Kubici, Nová Kubice 3, PSČ 345 32, identifikační číslo osoby 29125669, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému Thomasi Nürnbergerovi, bytem ve Furth im Wald, Daberg 8, PSČ 93437, Spolková republika Německo, zastoupenému doc. JUDr. Janem Brodcem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, PSČ 120 00, o zaplacení 6.880.842 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 6/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 161/2023-378, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 161/2023-378, v prvním výroku v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části I. výroku zamítající žalobu co do částky 4.380.842 Kč s příslušenstvím, a ve II. výroku, a ve druhém výroku, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2023, č. j. 44 Cm 6/2022-297, v části I. výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4.380.842 Kč s příslušenstvím, a ve II. výroku, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Dovolání se ve zbývajícím rozsahu odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 14. 1. 2022 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 6.880.842 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit společnosti Agrar Handel s. r. o. (dále též jen „dlužnice“) jako její jednatel při výkonu funkce porušením péče řádného hospodáře.
[2] Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaný způsobil škodu dlužnici tím, že rozhodl o nákupu hnojiv a chemických přípravků v hodnotě 4.380.842 Kč v době, kdy již dlužnice ukončila provoz svého zemědělského závodu. Žalovaný měl následně vyvést uvedená hnojiva a chemické přípravky z majetku dlužnice, aniž by za ně dlužnice obdržela přiměřené protiplnění. Současně žalovaný „nezajistil řádnou likvidaci údajně vzniklé škody“ a umožnil, aby z hlavní knihy za účetní rok 2019 byly ke dni 31. 3. 2019 bezdůvodně odepsány zásoby zelené hmoty v hodnotě 2.500.000 Kč, a zároveň dopustil, aby došlo k vyvedení těchto zásob z majetku dlužnice bez jakéhokoli protiplnění.
[3] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 6. 2023, č. j. 44 Cm
6/2022-297, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [4] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Žalovaný je od 22. 12. 2016 jediným jednatelem dlužnice a zároveň je jejím jediným společníkem. 2) Dlužnice přestala vykonávat zemědělskou činnost na podzim roku 2018. 3) Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 1. 2020, č. j. KSPL 29 INS
20438/2019-A-26, rozhodl o úpadku dlužnice a usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. KSPL 29 INS 20438/2019-B-7, prohlásil konkurs na majetek dlužnice. Insolvenční správkyní jmenoval žalobkyni. 4) V účetních výkazech dlužnice za rok 2019 je evidován nákup chemických přípravků a hnojiv ke dni 23. 1. 2019 v hodnotě 894.179,90 Kč (chemické přípravky), 187.770,10 Kč (DPH – chemické přípravky), 2.726.353,70 Kč (hnojiva) a 572.534,30 Kč (DPH – hnojiva). 5) V účetních výkazech dlužnice za rok 2019 je na účtu 121 evidován počáteční stav obratu 2.500.000 Kč a následný odpis nedokončené výroby v hodnotě 2.500.000 Kč ke dni 31.
3. 2019. 6) Společnost POZEP s. r. o., identifikační číslo osoby 61168661 (dále též jen „společnost“), vyzvala dlužnici k úhradě kupních cen za zakoupené chemické prostředky a hnojiva v celkové výši 4.380.842 Kč, a to fakturou č. 790003 ze dne 25. 1. 2019, splatnou dne 24. 2. 2019, a fakturou č. 790004 ze dne 25. 1. 2019, splatnou dne 24. 2. 2019. 7) Chemické přípravky a hnojiva v množství a hodnotě odpovídající uvedeným fakturám dodala společnost dlužnici v období od 30. 4. 2018 do 6. 6. 2018. 8) Závazek dlužnice zaplatit společnosti kupní ceny vyúčtované uvedenými fakturami zanikl ke dni 24.
2. 2019 na základě dohody stran započtením proti pohledávkám dlužnice za společností na zaplacení kupní ceny za dodanou kukuřičnou siláž a ceny za poskytnutí zemědělských prací.
[5] Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že v řízení „nebylo prokázáno, že dlužnici vznikla škoda jednáním žalovaného, a nebylo prokázáno jednání žalovaného tvrzené žalobkyní v žalobě“.
[6] Podle soudu bylo v řízení prokázáno, že společnost dodala hnojiva a chemické přípravky dlužnici v první polovině roku 2018, tedy v době, kdy dlužnice ještě provozovala zemědělskou činnost. K fakturaci kupní ceny za takto dodaná hnojiva a chemické prostředky však došlo s prodlením až na začátku roku 2019. Žalobkyní tvrzenou škodu neprokazuje ani případné porušení předpisů o vedení účetnictví či účtování DPH.
[7] K následnému tvrzení žalobkyně, že „nakoupená hnojiva a chemické přípravky představovaly odběry nad rámec potřeb dlužnice i v případě, kdy by k nim došlo v době, kdy dlužnice provozovala podnikatelskou činnost“, soud nepřihlížel, neboť jej žalobkyně uplatnila až po koncentraci řízení podle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jelikož se jednalo o „zcela jiná skutková tvrzení, než jaká uplatnila žalobkyně v žalobě“, soud prvního stupně se jimi nezabýval.
[8] Soud prvního stupně rovněž uzavřel, že dlužnici nevznikla ani škoda ve výši 2.500.000 Kč spočívající v odpisu zásob vlastní výroby, jelikož žalobkyně tvrzený nárok dovozovala pouze z předloženého účetnictví dlužnice.
Účetní záznamy však nemohou (samy o sobě) vést k závěru o vzniku škody, protože „škoda ve výši chybně zaúčtovaných finančních prostředků nevzniká pouhým chybným zaúčtováním“.
[9] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[10] Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jejich právním posouzením a uzavřel, že „zákonná domněnka porušení péče řádného hospodáře žalovaným byla tedy ve vedeném řízení v případě obou dílčích skutků vyvrácena“.
[11] Odvolací soud rovněž potvrdil, že ke koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. došlo dne 16. 11. 2022, tj. uplynutím 30denní lhůty poskytnuté účastníkům řízení k doplnění tvrzení a důkazů na prvním jednání konaném dne 17. 10. 2022. Z protokolu o jednání je zřejmé, že „oba účastníci byli o účincích koncentrace řízení řádně poučeni“. Podle odvolacího soudu žalobkyní vznesená „nová skutková tvrzení“ (ohledně nemožnosti zužitkovat odebrané množství chemických přípravků a hnojiva) „odporují nejen koncentraci řízení, ale i vybočují ze skutku vylíčeného podanou žalobou“. Odvolací soud proto potvrdil postup soudu prvního stupně, který „k nově učiněným tvrzením žalobkyně nepřihlížel a zamítl učiněné důkazní návrhy k jejich prokázání“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[12] Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podala
žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které „odvolací soud posoudil jinak, než je posuzuje soud dovolací“. [13] Dovolatelka namítá, že soud prvního stupně pochybil jednak tím, že ji nepoučil podle § 118a odst. 1 o. s. ř., a jednak tím, že ke skutečnostem a
důkazům, jež dovolatelka uplatnila přesto, že nebyla poučena podle § 118a odst. 1 o. s. ř., nepřihlédl. Nejvyšší soud však v rozsudku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 604/2012, formuloval závěr, podle kterého absence poučení podle § 118a o. s. ř. zakládá „vadu řízení, pro kterou má být rozhodnutí v něm vydané zrušeno“.
[14] Dovolatelka soudu prvního stupně dále vytýká, že měl ke skutečnostem a důkazům jí označeným (týkajícím se reálné možnosti zužitkování nakoupených chemických prostředků a hnojiva dlužnicí) přihlédnout také proto, že je dovolatelka bez své viny nemohla uplatnit dřív. Nadto byl koncentrační účinek prolomen v důsledku poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., které dovolatelce soud prvního stupně poskytl na jednání konaném dne 16. 1. 2023. Dovolatelkou následně uvedené skutečnosti a důkazy proto nelze považovat za
„uplatněné až po zkoncentrování řízení a takto s nimi zacházet“.
[15] Odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1310/2004, se dovolatelka domnívá, že její reakci „na poučení a výzvu soudu podle § 118a o. s. ř.“ nelze chápat jako změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř., neboť tím plnila „povinnost, kterou jí soud uložil, a o takovém podání pak nelze rozhodnout podle § 95 odst. 2 o. s. ř.“.
[16] Dovolatelka má za to, že v řízení „došlo k nesprávné aplikaci právních předpisů upravujících koncentraci řízení, a to soudem prvního i druhého stupně“, neboť odvolací soud procesní postup soudu prvního stupně napadeným rozsudkem potvrdil.
[17] Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu společně s rozsudkem soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
[18] Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvedl, že je nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí „obstojí i v případě, že by Nejvyšší soud dal dovolatelce za pravdu a označil závěry nižších soudů ohledně koncentrace řízení za nesprávné“. Soud prvního stupně totiž založil své rozhodnutí na tom, že nebyla prokázána tvrzení dovolatelky vymezená v žalobě, resp., že „bylo prokázáno, že se skutkový děj … odehrál zcela jinak, než jak bylo tvrzeno v žalobě“. Ohledně koncentrace řízení se žalovaný ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
III. Přípustnost dovolání
[19] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho náležitostmi a přípustností.
[20] Ačkoli dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na náhradu škody ve výši 2.500.000 Kč s příslušenstvím a k důvodům, pro které odvolací soud tento nárok neshledal opodstatněným, v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvádí žádnou dovolací argumentaci, zejména nevymezuje důvod dovolání a neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tento nedostatek již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání v
uvedeném rozsahu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. [21] Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřených otázek procesního práva týkajících se změny žaloby a koncentrace řízení, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání
[22] Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
[23] Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.
[24] Podle § 118 odst. 1 o. s. ř. po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele), aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah, a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah podaných písemných vyjádření ve věci; podání nepřítomných účastníků přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu. Žalovaného (jiného účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve, aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy.
[25] Podle § 118 odst. 2 o. s. ř.
po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.
[26] Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.
K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.
[27] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že o změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale i tehdy, požaduje-li žalobce sice i nadále stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (v judikatuře srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3321/2020, uveřejněného pod číslem 58/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[28] V poměrech projednávané věci se dovolatelka žalobou domáhá náhrady škody, jež měla dlužnici vzniknout tím, že žalovaný pro ni od společnosti zakoupil chemické přípravky a hnojiva, jež nevyužil v její prospěch ani je nevydal do majetkové podstaty.
Ačkoli měla dovolatelka původně za to, že k dodávce zboží došlo až v lednu 2019, kdy dlužnice již nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost, a proto zboží nemohla využít, po zjištění, že dodávka byla realizována již v první polovině roku 2018, dále setrvala na svém tvrzení, že zboží v dodaném množství žalovaný nevyužil ve prospěch dlužnice, neboť dlužnice „v té době fakticky hospodařila toliko na 5,33 ha půdy, zatímco odebrané množství hnojiv a chemických přípravků by bylo možné použít k ošetření stovek hektarů zemědělské půdy“.
Odvolací soud tato nová tvrzení, jimiž dovolatelka reagovala na výsledky provedeného dokazování, považoval za „vybočující ze skutku vylíčeného podanou žalobou“ a k tomu, aby k nim mohl soud přihlédnout, by podle něj dovolatelka musela učinit „dispoziční návrh dle § 95 odst. 1 o. s. ř.“. Nejvyšší soud tento názor odvolacího soudu nesdílí. Odvolací soud totiž přehlédl, že dovolatelka se i nadále domáhá stejného plnění, tj. náhrady stejné škody, která měla dlužnici vzniknout v důsledku stejného jednání žalovaného, tj. při stejném skutkovém základu věci, neboť i nadále tvrdí, že chemické přípravky a hnojiva, která žalovaný pro dlužnici od společnosti zakoupil a jimiž disponoval, nevyužil v její prospěch ani je nevydal do majetkové podstaty.
O změně žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. tudíž nelze s ohledem na shora citované judikatorní závěry uvažovat.
[29] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté ve vztahu k tzv. koncentraci řízení se podává, že: 1) Poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu.
K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. 2) Účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení.
3) Obsahem (předmětem) „prvního jednání“ uvedeného v ustanovení § 118b odst. 1 větě druhé o. s. ř. jsou (musí být) takové úkony, které je soud povinen při jednání provést dříve, než přistoupí k dokazování (k provádění důkazů) o věci samé.
Podstatné tu nemůže být jen to, že bylo skončeno (odročeno) jednání, které soud nařídil jako první k projednání věci samé a které se také uskutečnilo, jestliže při něm nebyly provedeny nebo nemohly být provedeny (soudem nebo účastníky) všechny úkony, které by účastníkům reálně umožnily včas a řádně splnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že „první jednání“ lze pokládat ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. za „skončené“ jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. Srovnej za všechna rozhodnutí zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 98/2013“).
[30] Z obsahu spisu se podává, že přípravné jednání podle § 114c o. s. ř. nebylo nařízeno a provedeno. Účastníci řízení byli k prvnímu jednání ve věci, které se mělo konat dne 19. 9. 2022, předvoláni vzorem č. 27 (dovolatelka) a vzorem č. 18 (žalovaný). Oba tyto vzory obsahují poučení o tom, že rozhodné skutečnosti o věci samé lze uvést a důkazy k jejich prokázání označit pouze do skončení tohoto jednání, jakož i o tom, za jakých podmínek bude možné přihlédnout ke skutečnostem a důkazům později uvedeným.
Jednání bylo následně (dne 16. 9. 2022) odročeno na den 17. 10. 2022 (č. l. 111 až 113). Z protokolu o tomto jednání (č. l. 128) vyplývá, že soud prvního stupně před přistoupením k dokazování sdělil stranám výsledky přípravy jednání tak, že seznámil účastníky řízení s rozložením procesních břemen v řízení a s následky jejich neunesení. Před skončením tohoto jednání soud poskytl účastníkům řízení poučení o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. Současně soud účastníky řízení vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o.
s. ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve lhůtě 30 dnů a poučil je o následcích nesplnění výzvy. Koncentrace řízení tak podle soudu prvního stupně měla nastat uplynutím dne 16. 11. 2022. Následně soud jednání odročil na den 16. 1. 2023. Z protokolu o tomto jednání (č. l. 201) vyplývá, že soud prvního stupně opětovně poučil dovolatelku podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označení důkazů k prokázání jejích tvrzení ohledně porušení péče řádného hospodáře žalovaným. Na uvedené poučení reagovala dovolatelka vyjádřením ze dne 14.
2. 2023 (č. l. 207).
[31] Postupu soudu prvního stupně lze vytknout již to, že při jednání, které proběhlo dne 17. 10. 2022, ani při jednáních následujících (konaných ve dnech 16. 1. 2023, 3. 4. 2023 a 5. 6. 2023), nerespektoval postup předepsaný v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť neprovedl všechny úkony v těchto ustanoveních uvedené, zejména předtím, než přistoupil k dokazování, neuvedl, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli (srov. shora citované závěry R 98/2013).
[32] Odvolacímu soudu je pak nutné vytknout, že při posuzování účinků koncentrace řízení v rozporu se shora citovanými judikatorními závěry dostatečně nevěnoval pozornost tomu, zda skutečnosti uvedené dovolatelkou v podání ze dne 14. 2. 2023 (týkající se nemožnosti spotřebování nakoupeného zboží na zemědělské půdě obhospodařované dlužnicí) jsou právě těmi skutečnostmi, ohledně nichž má dovolatelka podle hmotného práva povinnost tvrzení, a že v této souvislosti nesprávně vyložil závěry vyjádřené v (jím citovaném) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.
3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013. Dovolatelka totiž v souladu s judikatorně vymezeným rozdělením důkazního břemene tvrdila a prokázala vznik škody v důsledku jednání žalovaného, neboť ze zjištění soudů vyplývá, že chemické přípravky a hnojiva, které dlužnice od společnosti zakoupila a měla v držení a kterými žalovaný jako její jednatel disponoval, již dlužnice nemá. To, zda a v jakém rozsahu byly chemické přípravky a hnojiva použity pro dlužnici, je otázkou jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný.
[33] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními dovolacími námitkami, napadený rozsudek odvolacího soudu v odpovídající části zrušil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení [§ 242 odst. 2 písm. a), § 243e odst. 1 o. s. ř.]. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto částečně zrušil i je a věc ve zrušeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [34] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [35] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2025
JUDr. Marek Doležal předseda senátu