27 Cdo 1540/2024-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně G-MONT CR s. r. o., se sídlem v Chrudimi, Tovární 1112, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 25263382, zastoupené Mgr. Ondřejem Vybíhalem, advokátem, se sídlem v Praze, Plaská 623/5, PSČ 150 00, proti žalovanému Ing. Rostislavu Tejneckému, bytem v Chrudimi, Vlčí Hora 965, PSČ 537 01, za účasti Milana Tejneckého, bytem v Chrudimi, Koželužská 164, PSČ 537 01, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného Mgr. Tomášem Bobkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, o vyloučení společníka ze společnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 157/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 6 Cmo 73/2023-67, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 17. 2. 2023, č. j. 54 Cm 157/2022-55, zamítl návrh Milana Tejneckého (dále jen „M. T.“) na přistoupení do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (výrok I.).
2. K odvolání M. T. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se připouští vstup M. T. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nevyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Dovolatelka k přípustnosti dovolání uvádí, že napadené usnesení spočívá na vyřešení právní otázky existence právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka však neuvádí, od jakých závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit.
5. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá. Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se odvolací soud při jejím řešení odchýlil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. obč. rozh., nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
6. Na výše uvedeném ničeho nemění ani tvrzení dovolatelky, podle kterého „lze na věc nahlížet i tak, že daná věc nebyla Nejvyšším soudem doposud řešena a je splněn i další dovolací důvod uvedený v ustanovení § 237 o. s. ř.“. Je tomu tak proto, že se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešenou, přičemž odvolací soud otázku posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že: 1/ Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. Pojem „právní zájem“ na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže specifikován. Zákonodárce tak ponechává na úvaze soudu v každém jednotlivém případě, aby podle konkrétních okolností projednávané věci sám posoudil, zda takový zájem je dán či nikoli. 2/ O právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle § 93 odst. 1 o. s. ř., se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby aplikaci ustanovení § 93 o. s. ř. nepostačuje. 3/ Právní zájem na výsledku řízení svědčí vedlejšímu účastníku tehdy, jestliže úspěch procesní strany, kterou v řízení podporuje, se zprostředkovaně a ve svém důsledku příznivě projeví i v jeho právním postavení (tj. co do jeho práv a povinností hmotněprávní povahy), čímž může být zabráněno dalšímu řízení, v němž by vystupoval již jako účastník řízení. 4/ Smyslem institutu vedlejšího účastenství je zároveň posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy řečeno, jde o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4959/2015, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 12/2020, ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2081/2022, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod číslem 91/2017 Sb. rozh. obč., a v nich citovaná rozhodnutí.
7. Nejvyšší soud předesílá, že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.).
8. V poměrech projednávané věci odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že právní zájem M. T. na výsledku řízení v projednávané věci spočívá v tom, že v případě rozhodnutí o vyloučení žalovaného (jednoho ze dvou společníků s podílem o velikosti 51 %) ze žalobkyně (společnosti) by se mohl M. T. (druhý společník s podílem o velikosti 49 %) stát jediným společníkem žalobkyně, čímž by došlo k zásadní změně jeho právního postavení (viz odst. 14 a 15 napadeného usnesení). Tento právní názor je s citovanými judikatorními závěry plně v souladu.
9. Jen pro úplnost a bez vlivu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud dodává, že vedlejší účastenství v řízení nelze založit a udržet proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1457/2023, a v něm citovanou judikaturu). Jestliže to byla právě podporovaná žalobkyně, která nesouhlasila s tím, aby M. T. vystupoval jako vedlejší účastník řízení na její straně, pak tím, že tento nesouhlas v řízení – po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (v dovolání) – uplatnila, vedlejší účastenství ukončila.
10. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení ve věci samé končí, a toto řízení nebylo již dříve skončeno (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu