27 Cdo 1560/2018-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně KKCG Industry B. V., se sídlem v Amsterdamu, Herikerbergweg 292,
1101CT, Nizozemské království, registrační číslo 27271144, zastoupené Mgr.
Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, PSČ 140
00, proti žalované VÍTKOVICE, a. s., se sídlem v Ostravě, Vítkovice 3020, PSČ
703 00, identifikační číslo osoby 45193070, zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou,
Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, o
zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod
sp. zn. 22 C 104/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 8 Co 309/2017-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
[2] Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným
rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se příslušenství
změnil tak, že ve výroku uvedeném rozsahu týkajícím se části příslušenství
žalobu zamítl, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že
dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a
není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně má
právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť podáním akcionářské žaloby
nezneužila svého práva a „náklady řízení iniciovaného akcionářskou žalobou
podle § 182 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen ‚obch. zák.‘), nese společnost sama“, je
v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. [5] Z té se podává, že:
1) Akcionář, jenž zneužil svého práva podat jménem společnosti žalobu
podle § 182 odst. 2 obch. zák., se nemůže úspěšně domoci přiznání nároku na
úhradu soudního poplatku, který za společnost v řízení o této žalobě zaplatil. 2) Případný neúspěch společnosti v řízení podle § 182 odst. 2 obch. zák. bez dalšího ničeho nevypovídá o otázce zneužití práv akcionáře v tomto
ustanovení upravených. 3) Pro posouzení existence rozporu výkonu práva akcionáře s § 3 odst. 1
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013,
či § 265 obch. zák. jsou rozhodující zejména okolnosti podání žaloby, jež zde
byly již v době zahájení řízení, např. to, zda akcionář podáním žaloby skutečně
sledoval cíle ustanovením § 182 odst. 2 obch. zák. předpokládané. [6] Za všechna rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
13. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5944/2016, a judikaturu v něm uvedenou, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012, a ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016. [7] Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož
dovolatelka netvrdila konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že
se žalobkyně akcionářskou žalobou ve skutečnosti nedomáhala náhrady újmy
způsobené jednáním členů statutárního orgánu, nýbrž usilovala o jiné, zákonem
nepředpokládané, cíle. [8] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož pro uplatnění
kompenzační námitky dovolatelky na náhradu škody ve smyslu § 373 a násl. obch. zák., schází již první z hmotněprávních předpokladů, a to protiprávnost, a
proto je tato námitka nedůvodná, je rovněž v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu, ze které se podává, že základní předpoklady vzniku
odpovědnosti za škodu jsou zejména porušení povinnosti, vznik škody a příčinná
souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (za všechna rozhodnutí viz
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004,
uveřejněný pod číslem 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). [10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.