27 Cdo 1600/2025-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ASTUR Straškov, a. s., se sídlem ve Straškově – Vodochodech, Straškov 103, PSČ 411 84, identifikační číslo osoby 25421921, zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jinonická 804/80, PSČ 158 00, proti žalované Agrospol Mladá Vožice a. s., se sídlem v Mladé Vožici, Dubina 550, PSČ 391 43, identifikační číslo osoby 60850949, zastoupené JUDr. Pavlem Truxou, advokátem, se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, PSČ 337 01, o zápis do seznamu akcionářů, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 Cm 164/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č. j. 14 Cmo 205/2024-161, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 7. 2023 domáhá, aby byla s účinností od 10. 3. 2023 zapsána do seznamu akcionářů žalované.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 4. 2024, č. j. 31 Cm 164/2023-118, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 14 Cmo 205/2024-161, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce, kdo nese důkazní břemeno ohledně správnosti soukromé listiny, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3169/2021, a v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, nebo ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1469/2023.
6. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s citovanou judikaturou na ni přenesl důkazní břemeno ohledně správnosti soukromých listin, kterými dovolatelka – mimo jiné – dokazovala, kdy na ni byly převedeny akcie žalované.
7. Tato argumentace však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť na řešení předestřené otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Je tomu tak proto, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) svá rozhodnutí nezaložily na závěru, podle kterého by dovolatelka neunesla důkazní břemeno, nýbrž na základě provedeného dokazování přijaly jiný než dovolatelkou tvrzený závěr o skutkovém stavu (a sice, že k „převodu“ akcií žalované došlo až po 12. 10. 2022, kdy byla převoditelnost akcií podmíněna souhlasem představenstva žalované).
8. Dovolatelka tak zjevně toliko nesouhlasí s hodnocením důkazů provedeným soudy obou stupňů. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu