27 Cdo 1841/2024-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. H., zastoupeného JUDr. Martinem Janákem, advokátem, se sídlem v Plzni, Sedláčkova 212/11, PSČ 301 00, za účasti N. o. s. P. Č. r., zastoupeného JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819/43, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele z odborové organizace, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 199/2019, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j. 12 Cmo 96/2023-142, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2023, č. j. 74 Cm 199/2019-121, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele z N. o. s. P. Č. r. (dále též jen „NOS“) na základě rozhodnutí předsednictva ze dne 11. 7. 2018, č. j. NOS-37/ČJ-2018-2 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na řešení (v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených) otázek:
1/ právní povahy Z. o. N. o. s. P. Č. r., Okresní ředitelství D., identifikační číslo osoby XY (nyní „O. o. b. s. D., z. s.“; dále jen „ZO NOS“), 2/ nezbytnosti výzvy k nápravě dle § 239 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a 3/ absence písemného návrhu na vyloučení člena z NOS.
5. Prostřednictvím první otázky dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož ZO NOS měla ke dni, ve kterém došlo ze strany navrhovatele k zvlášť závažnému porušení stanov NOS (k 9. 3. 2018), povahu pobočného spolku NOS a její právní osobnost se odvozovala od právní osobnosti NOS. Dovolatel má za to, že v důsledku účinnosti zákona č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, se ZO NOS stala samostatnou odborovou organizací, která není organizačně podřízenou jednotkou a nemá odvozenou právní osobnost od NOS, a z toho důvodu nebyl stanovami NOS při své činnosti pro ZO NOS vázán.
6. Výkladem zákona č. 460/2016 Sb. se Nejvyšší soud již zabýval ve svém usnesení ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3522/2018, v němž formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:
1) Úmyslem zákonodárce nebylo (novelou provedenou zákonem č. 460/2016 Sb.) zasahovat odborovým organizacím do jejich organizační struktury uvedené ve stanovách, zejména pak proti jejich vůli (a znění stanov) vytvářet z jejich organizačních jednotek s odvozenou právní subjektivitou samostatné právnické osoby. Naopak, cílem novely bylo (v souladu s mezinárodními smlouvami a judikaturou Nejvyššího soudu) plně respektovat autonomii odborových organizací (tj. úpravu jejich poměrů ve stanovách) a nevnucovat jim přiměřenou aplikaci právní úpravy pobočného spolku.
2) Odborové organizace v České republice mohou mít různě složitou organizační strukturu. Některé odborové organizace vznikají a působí pouze u jediného zaměstnavatele; v takovém případě je v jejich stanovách jistě uveden konkrétní zaměstnavatel, u něhož má odborová organizace působit. Jiné odborové organizace však mohou sdružovat zaměstnance více zaměstnavatelů. Nejvýznamnější odborové svazy v České republice sdružují zaměstnance až několika stovek zaměstnavatelů a mají proto také velmi složitou organizační strukturu.
Mohou se členit na jednotlivé organizační jednotky (základní organizace, sdružení základních organizací, krajská sdružení, oblastní či krajské organizační jednotky, seskupení členů apod.), případně pobočné organizace, které pak představují „těžiště“ činnosti (působení) odborové organizace nacházející se přímo u zaměstnavatele. Tyto organizační jednotky odborových organizací (resp. pobočné organizace) však nemají vlastní stanovy a jejich oprávnění působit u zaměstnavatele a jednat je třeba dovozovat ze stanov jejich „mateřských“ organizací.
3) I poté, co nabyl účinnosti zákon č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, mohou odborové organizace svými stanovami zakládat pobočné odborové organizace, jejichž subjektivita je odvozena od subjektivity zakládající odborové organizace obdobně, jako je tomu v případě pobočných spolků (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1644/2018).
7. Výše uvedené právní závěry se – oproti mínění dovolatele – plně uplatní i v poměrech projednávané věci. Uzavřel-li odvolací soud, že ZO NOS byla dle stanov NOS organizační jednotkou NOS s povahou pobočného spolku a odvozenou právní subjektivitou, přičemž účinnost zákona č. 460/2016 Sb., jakož i změna zápisu ZO NOS ve spolkovém rejstříku z této novely vyplývající, na uvedeném ničeho nezměnila, učinil tak v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
8. Poukaz dovolatele na zápis skutečnosti o samostatnosti ZO NOS ze dne 12. 1. 2022 do spolkového rejstříku je v poměrech projednávané věci, ve které soud posuzuje naplnění podmínek pro vyloučení navrhovatele z NOS ke dni 11. 7. 2018, bez významu.
9. Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolatelem předestřená otázka. Odvolací soud se absencí výzvy ze strany NOS podrobně zabýval a dovodil, že jednání dovolatele (podíl na založení konkurenční odborové organizace) nebylo možné na základě výzvy napravit (o vystoupení rozhoduje orgán ZO NOS, nikoliv dovolatel) a současně mělo za následek vznik zvlášť závažné újmy spočívající v narušení jednoty a důvěryhodnosti NOS vůči sociálním partnerům. Závěr odvolacího soudu, podle něhož výzva k nápravě nebyla v projednávané věci nutná, je tak v souladu s § 239 odst. 1 o. z., jakož i judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2018, či ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2595/2021).
10. Dovolání nečiní přípustným ani třetí dovolatelem vymezená otázka. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 27 Cdo 4173/2018 objasnil, že úprava seznámení se s návrhem na vyloučení má členovi umožnit řádnou a včasnou obranu proti vyloučení. Má-li mít člen spolku, proti kterému písemný návrh na vyloučení směřuje, možnost žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je ku prospěchu, ve smyslu § 240 odst. 2 věty druhé o. z., zásadně bude třeba, aby byl s návrhem na vyloučení seznámen před zasedáním orgánu, na němž se má rozhodovat o jeho vyloučení (§ 240 odst. 1 o. z.).
11. Odvolací soud se v projednávané věci v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu zabýval tím, zda dovolatel byl řádně seznámen s uvedením konkrétního jednání a důvodů, pro které má být vyloučen, a zda mu byla poskytnuta možnost se k věci vyjádřit a navrhovat důkazy na svou obranu před zasedáním předsednictva, které o jeho vyloučení rozhodlo, přičemž uzavřel, že funkci návrhu v tomto ohledu splnilo (dovolateli doručené) Oznámení o zahájení řízení o zániku členství v NOS ze dne 4. 6. 2018, a účel úpravy § 240 odst. 2 o. z. tak byl naplněn.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu